Podzimní sraz XJ se tentokrát uskutečnil v autokempu Mohelnice v blízkosti nejvyšších moravských hor - Jeseníků. Svatý Petr nám byl tentokrát nakloněn a vzhledem k přívalům deště na jarním srazu nás tentokrát jakékoliv zálivky ušetřil. Klasicky se většina lidí sjela už v pátek (tedy do kempu )
Kvůli plné obsazenosti hospůdky kempu a neochotě (nebo neschopnosti pingla otevřít vedlejší místnost) proběhl v pátek nájezd do města a vypití a vyjezení jedné z restaurací. Souboj v množství snězeného jídla tentokrát Drobeček prohrál Vzhledem k tomu, že se jedná o poklidnou akci, se to i tentokrát obešlo jen s víceméně poklidnou diskuzí, bez striptýzů na stolech a rozbíjení půllitrů. Akorát Drobeček byl překvapen, když platil svíčkovou, kterou nejedl. Ale vše se vysvětlilo - šlo o chybu kuchaře. Málem to bylo jako ve vrchní prchni.
Jako tradičně byla hlavním bodem programu sobotní vyjížďka. Díky hezkému počasí se tentokrát natáhla na úctyhodných 260 kilometrů. Sraz byl ráno v deset v Šumperku u Lídlu. Něco po půl jedenácté už jsme byli všichni a mohlo se vyjet.
Cesta vedla přes "Buchláky severu" - sedlo Skřítek. Cestu nám zpestřili silničáři krásnýma správkama, kde bylo štěrku na metráky, takže si člověk připadal jak někde za Uralem. Na Skřítku obligátní kafe a jelo se dál.
Trasa nás provedla Rýmařovem, Karlovou Studánkou, Vrbnem pod Pradědem do Karlovic. V Penzionu "U řeky" jsme si dali oběd, který jsem pojal trochu direktivně - výběr za dvou polívek a pak všichni řízek, buď s bramborama nebo bramborovým salátem. S obsluhou vypomohla domácí joni.xj a batman. Díky tomu jsme ale obědem nezabili zbytečně moc času - myslím, že všichni to docenili večer, když někteří čekali na jídlo snad 3 hodiny Tady bylo napočítáno 40 motorek.
Reklamní vložka - pokud se tam někomu líbilo, dá se tam i stanovat. A pokud si dáte večer pár panáků, tak to máte pokud vím zdarma. Na motorkáře jsou zvyklí a nevadí jim... - konec reklamní vložky
Další cesta nás zavedla do Zlatých hor a do České Vsi. Tady bysme navštívili Veteran muzeum - jen kdyby bylo otevřeno. Tak jsme se aspoň vyfotili.
Další cesta vedla přes Červenohorské Sedlo, na které vede čím dál rozbitější silnice. Taky tady nás silničáři obšťastňovali plnými hrstmi štěrku - nejlépe v zatáčkách.
Padl zde nápad na návštěvu přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně - hlavně její horní nádrže, kde se dá vyjet do výšky 1350 m.n.m., a o které mnozí věděli jen z vyprávění a obrázkových knížek Zde se někteří tak dlouho obdivovali krásám jesenické přírody, až byli uzamčeni a před nocí v zimě na vrcholu hory je zachránilo podlezení závory i s motorkami (no, zase se narovná...).
Pozn. aut.: Když jsem tam byl druhý den na kole, pořád ještě nebyla rovná
Sobotní večer v hospodě v kempu nám připomněl staré dobré časy socialismusu. Než všichni dostali jídlo, trvalo to asi tři hodiny a po pár pivech už zbyly jen lahváče. Taky jsme si promítli fotky z vyjížďky i z výletu OTISE & spol. do Francie.
Účas byla hojná, sraz si všichni pochvalovali a opět se ukázalo, že dobrou akci jde udělat i bez kapel a miss mokré triko. Stačí perfektní parta lidí, kteří se chtějí sejít. Já už se tedy těším na další sraz.