Nedělním cílem byla oblast Adršpašska, konkrétně kemp Bučnice. Vyrazil jsem sám, protože Habera vezl trenérovic dcerku ze srazu domů do Hustopečí a pak že to hned otočí za mnou. Prvním plánovanou zastávkou byla rozhledna Cvilín v Krnově.
Další cíle na trase už se mi nepodařilo navštívit, protože nebyl čas. Byla to docela dlouhá cesta, hlavně po pomalých, klikatých silničkách. Podmínkou rezervace chatky v kempu bylo dorazit do 17 hodin a já to tak tak stihl.
Krátce po tom mně telefonoval Habera, že se mu vysypalo ložisko v zadním kole a že dorazí až v pondělí odpoledne. Nebyla to příjemná zpráva, ale naštěstí se mu to stalo kousek od baráku. Řešit toto někde po cestě by nebyla žádná sranda!
V kempu jsem se posílil zlatým mokem Krakonoš a pak se lesní stezkou vydal ke skalnímu městu Adršpach, abych zjistil, jak je to vlastně daleko a v kolik tam ráno otevírají. Cesta trvala asi 2 hodiny a byla to velmi příjemná procházka, po které se dobře spalo.
Příští den, hned po 8.hodině jsem dorazil ke vstupní bráně. Vstupné činilo 60 Kč a po ránu tam ještě nebyli žádní turisté, takže celé skalní městečko patřilo jen mně. Snad jedinou společnicí mi byla kočka, která vylezla někde ze skal a kousek mě doprovodila
Prohlídka zabrala něco přes 3 hodiny.Počasí bylo nádherné, ve stinných místech mezi skalami proudil teplý vzduch. Říká se, že Adršpašské skály jsou mnohem krásnější, než ty Teplické. Já bych to tak jednoznačně netvrdil, protože oboje mají něco do sebe...
No a při cestě zpět už se u brány srocovaly nekonečné davy turistů. Tak to mi vyšlo opravdu dobře!
Po poledni jsem dorazil do kempu a ještě si udělal procházku do Teplic nad Metují, k bankomatu. Deklarovaný příjezd o půl druhé Habera dodržel. Byl unavený, hladový a žíznivý, prvním naším cílem tedy byla nedaleká hospoda... Zanedlouho se počasí zkazilo, začal dlouhý liják, který trval až do rána.
V úterý už bylo ve znamení slunečného dne. Nedaleko odtud jsou Broumovské stěny, což je další oblast plná skalnatých útvarů. My tam vyrazili jen na symbolickou návštěvu vyhlídky Hvězda, protože se tam dalo přijet na motorkách. Bohužel byla mlha, tak toho nebylo moc vidět.
Následoval přesun jihovýchodním směrem, se zastávkami na rozhledně Tábor u Chlumu, u zámku Kačina (kdysi místo pořádání jedno z nejznámějších JAWA srazů) a hradu Český Šternberk.
Zázemím pro přenocování měl být kemp Trojdolí, nedaleko Velkého Blaníku. Podle webu má být v provozu a je i zakreslen v nejnovější mapě kempů. Bohužel nás čekal jen uzavřený areál a vypadalo to, že je to v tomto stavu už pár let.
Bylo už docela dost hodin a nakonec jsme se po delším hledání v mapě rozhodli popojet asi 50km směr západ, do Vraného nad Vltavou. Byla to dobrá volba, kemp měl volné chatky a polohou se nacházel u poslední přehrady vltavské kaskády, která byla jedním z našich plánovaných cílů. Do kempu asi Češi a Moraváci nejezdí, protože zdejší personál na nás vyzkoušel všechny světové jazyky (teda kromě Haberštiny
), aby se nakonec dozvěděl, že jsme Moraváci! Také všudypřítomné nápisy byly v jazyce, poněkud odlišném od naší mateřštiny. Ale jinak zázemí na úrovni, chatka byla plně vybavena a spíše připomínala pokojík penzionu.Ráno bylo zataženo, sem tam i lehce zapršelo. Ale v pohodě, nijak nám to cestu neznepříjemňovalo. Cíly dne byly především přehrady vltavské kaskády, tak jak jdou postupně za sebou.
Po negativní zkušenosti z minulého dne jsme se začali po kempu rozhlížet už kolem 16. hodiny. To se vyplatilo, protože námi vytipovaný kemp v Písku nebyl k nalezení, nikdo z oslovených místních ho tam neznal a ten nedaleko odtud byl už zavřený (přitom inzerovali provoz až do 30.9.!).
Štěstí nás potkalo až v Táboře, v kempu Malý Jordán. Bohužel byl na okraji okraji města a tak cesta za zlatým mokem trvala dobrou hodinu. Ale za to nám by dopřáno omrknout zdejší krásné náměstí, které jsme chtěli stejně navštívit.
Budíček doprovázený klepáním dešťových kapek na střechu chatky nebyl příjemný. Venku zataženo, vypadalo to na celodenní déšť a už jsme přemýšleli, že se přesuneme rovnou za tu Plzeň. Naštěstí tam neměli volné místo a jak se později ukázalo, bylo to dobře.
Počasí se během hodinky umoudřilo a tak jsme se nakonec rozhodli vyrazit do Českých Budějovic, kde ubytovaní vypadalo nadějně. V kempu Dlouhá Louka, který se nachází asi 20 minut chůze od centra, nám nabídli plně vybavené chatky.
V místní restauraci jsme si na oběd dali 250g steaky se zeleninou (nic jiného tam nenabízeli). Byly výborné, ale porce byla na Haberu asi příliš velká, protože pak musel akutně zalehnout do pelechu
Po odpočinku následovala cesta do ulic města a prohlídka zdejšího vyhlášeného náměstí. Je opravdu nádherné. Také jsme neodolali a vystoupali na zdejší „Černou věž“, abychom se pokochali výhledem na město z ptačí perspektivy.
A co by to bylo za výlet do Budějovic bez popití Budvaru?! V uličce u náměstí je restaurace Malý pivovar. Je tam velmi příjemné prostředí a kroužkový ležák Budvar byl vynikající. Snad nejlepší mok za celou dobu našeho výletu!
Pátkem se naše putování začalo uzavírat. Do Hracholusk, kde se měl konat XJ sraz, jsme se vydali přes Český Krumlov. Tam si prošli město, omrknuli zámek a to vše bez davů turistů.
Potom cesta přes přehradu Lipono II, Lipno I – další odfjafknuté z vltavské kaskády.
Dále už nebyla cesta kolem Lipna příjemná, mrholilo a byla nepříjemná zima, snad klem 7 st. To vše ještě znepříjemňovaly všudypřítomné kamiony. Na sraz jsme dorazili v 16 hodin.
A pak v neděli při cestě domů ještě odfajfkli poslední dvě přehrady – Kořensko a Hněvkovice.
Celkem najeto téměř 2500 Km. Akci považuji za vydařenou, ani jsem nepředpokládal, že se tak povede. Nebýt těch problémů s kempy, mohli jsme toho stihnout objet mnohem více.
Po několika letech, kdy jsem delší cesty orientoval především do zahraniční, ve mě tato akce opět probudila chuť podnikat i delší výlety v našich krajinách.
