Nebude to veselé téma, ale několik zajímavých postřehů se tu může vyskytnout. Popíšu tedy svoje zážitky v nějaké časové ose:
1. zdálo se mi, že jsem tu zatáčku opravdu netrefil
2. tma
3. stres, že jsem nevěděl, čí jsem
4. snažím se rychle nasednout a jet dál na motorce, které by chybělo třeba i přední kolo ( nemohl jsem si crash připustit )
5. snažím se dostat domů za každou cenu
6. je dobré mít s sebou kamaráda, který dá popis s fotkama bouračky na net dřív, než dorazíte domů. Ušetří vám hromadu práce s vysvětlováním.
7. připravuji se na to, že cokoliv mi doma žena řekne, bude to v afektu a všechno jí odpustím
8. šílím zjištěním, že pár kousků plastů stojí stejně, jako půl až třičtvrtě nové motorky stejného stáří
9. naháním nové díly a týden je pro mne rok
10. nevydržím na nakupuji i nové v YAMAZE ( japonské plasty jsou dovezené snad z Marsu - soudím podle ceny )
11. při nasazování nových dílů poprvé dostávám lepší náladu
12. co mne tedy dostalo, byly zprávy a telefonáty s přáním o brzké uzdravení a na topu všeho jsou návštěvy kamarádů a lidí, které jsem viděl třeba jen jednou. To je vzpruha.
13. až vám spadne kamarád, jeďte se na něho podívat a jeďte na motorce. Ocení to, když nebude mít rozbitou hlavu.