V den odjezdu nebyla předpověď počasí v místech, které měly být naším cílem, příliš optimistická. Bylo hlášeno extrémní počasí, proto naše cesta na jih Francie nevedla přes Švýcarské Alpy, ale Itálii. Jak se později ukázalo, byla to dobrá strategie, protože po celou dovolenou se nám déšť a vůbec ošklivé počasí vyhýbaly oklikou.
Mapa cesty...
Den první, 763km - Ratíškovice – Břeclav - Wien - Graz - Vilach - (Itálie) Udine – Vicenza.
Cesta Rakouskem uběhla velmi rychle. V Itálii to bylo již horší, byla zdlouhavá a nezáživná. Silnice byly přecpány extrémními počty kamiónů, navíc nekonečně dlouhá, po sobě následující města. Zpočátku jsme se snažili dodržovat zdejší dopravní předpisy, ale později se ukázalo, že se tady na to moc nehraje. Pro nejrychlejší přesun je dobré odkoukat techniku jízdy od domorodých jezdců na skútrech. Někdy je to dost riskantní jízda, ale pro alespoň průměrně rychlý přesun je to nezbytné.
K večeru se nám podařilo najít (díky GPS na první pokus!) docela pohodový kemp. Nebyl zde problém se dohovořit angličtinou. Cena 37€ (3x os, 3x moto, 2x stany) byla nejvyšší za celou dovolenou.
Rakousko první zastávka, benzínka na hranicích, Itálie, kemp...
Den druhý, 451km - Vicenza -Torino - Pavia -Torino – Salbeltrand.
Do Francie zbývalo jen kolem 500 km, ale po zážitcích z minulého dne bylo jasné, že v tak hustém provozu to bude na celý den. Počasí tropické, cestu nám zpříjemnilo koupání u jezera. Kolem poledne pak "exkurze" ve zdejším marketu, příjemným překvapením byly přijatelné ceny (tzn. v mnoha případech podobné našim). Pozdě odpoledne konečně nudnou rovinu vystřídaly vrcholy Alp a to již nezbývalo mnoho kilometrů do Francie… Ale už bylo dost pozdě, proto naše cesta skončila v kempu ještě na Italské straně. Kemp byl opravdu na vysoké úrovní, jak místo pro stany tak sociální zařízení, cena 33€ (komunikují anglicky). Většina jeho hostů byli motorkáři, zejména Němci. http://www.campinggranbosco.it/ .
Itálie - koupání v jezeře, místní hřbitov...
Oběd, kemp...
Den třetí, 220km - Salbeltrand - (Francie) Braincorn - Col d´Izoard 2360m - Guliestre -Col de Vars 2109m - Jausieres Col de Restefond 2678m - Col de la Bonete 2802m – Isola.
Zbývá ještě ujet kousek horami na italské straně a konečně Francie. Jako první tady zastavujeme u opevnění Fort Trois Tetes, bohužel je uzavřeno. Probíhá tam rekonstrukce – vstup je zakázán. Naštěstí brána v oplocení není zamčená, tak nic nebrání abychom vlezli do areálu. U zdi stálo lešení, Peťa nedokázal odolat (asi profesní deformace) a vyšplhal po něm na střechu pevnosti, odkud se dostal dál a pořídil foto.
Dále byl na programu dne průjezd několika horskými sedly a také výstup na vrchol Bonete 2862m – nejvyšší horské sedlo v Evropě. Krásné počasí, asfalt a spousta motorkářů… velmi příjemná atmosféra.
Pátrání po prvním kempu začalo v Saint Etienne. Na recepci se dalo dorozumět anglicky, bohužel motorky nemohly parkovat v areálu pro stany a to nám nevyhovovalo. Další pokus následoval asi 20km dál, u městečka Isola. Po dlouhém čekání u recepce přišla paní, byla ochotna komunikovat pouze ve francouzštině… V pohodě - vytahuji lísteček „2 tente, 3 personnes, 3 motos pour 1 nuit.“…úsměv na obou stranách. Cena 22€ potěšila.
Hranice Francie, Alpy, Fort Trois Tetes...
Col de I´Izoard 2360m...
Fort Tornoux, Col de la Bonette 2802m...
Den čtvrtý, 180km - Isola - St. Martin - pevnosti Tornoux – Sospel, Agaisen, Monte Grosso, fort a dělostřelecká tvrz Barbonet – Castilion, tvrz Castilion - Dělostřelecká tvrz Sainte Agnes ve stejnojmenné, nejvýše položené přímořské obci – Menton.
Ráno je docela příjemně chladno, silnice prázdné. Objíždíme několik pevností. K pevnosti Monte Grosso vede prudce stoupající, asi 10 km dlouhá, dosti zničená asfaltka. Většinou se dalo jet jen krokem, byla plná kamení a často se mi ozvaly silné rány někde zdola podvozku. Měl jsem obavy, aby šutry neprorazily pneu, případně olejový filtr - naštěstí žádné škody. Cesta byla nekonečná... Konečně stará pevnost, je volně přístupná (podle toho taky vypadá). Je největší v Alpách a při návštěvě se pěkně projdete. Hlavní chodba je asi 500 m dlouhá, plná překážek. Tma jako v hrobě, my měli jen 2 slabé svítilny. Vyplatí se dobře obléct (ideálně něco, co se snadno vypere). Kromě střílen do kterých se vystupuje několik pater nahoru je tam vlhko a zima. Každopádně je to fascinující, něco je ještě částečně zachovalé, resp. nerozkradené, nezničené. Možná útroby pevnosti působí i trochu strašidelně, asi by nebylo zrovna příjemné někde uvnitř potkat jiného návštěvníka… Kousek pod pevností jsou nedostavěná kasárna, odkud je dobrý výhled na okolní vrchy a údolí. Po cestě na jih bylo ještě několik pevností, nebyly však zevnitř přístupné, protože jsou stále ve správě Francouzské armády.
Odpoledne už konečně moře, v Sainte Agens ho bylo možné pozorovat v plné kráse a stejně jako město Menton. K pobřeží vedou úzké, klikaté silničky na kterých frantíci jezdí nebezpečně rychle… několikrát to bylo „těsné“. Ve městě nebylo snadné najít kemp. Po zdlouhavém kroužení se konečně zdařilo, kemp Saint Michel za 33€, externí odkaz http://www.tourisme-menton.com/index-ca ... on-fr.html (pan majitel mluví Anglicky, paní ne). V noci jsme šli omrknout město, tam to žilo!
Kemp v Isola, La Bolléne-Vesubie, Fort Barbonet-Sospel, Tvrz Agaisen-Sospel...
Kasárna, tvrz Monte Grosso...
Uvnitř tvrze Monte Grosso...
Sospel, tvrz Agaisen, Monte Grosso a Barbonet...
Vesnice a tvrz Sainte Agnes...
Výhled z vesnice na moře a město Menton-Monaco, kemp...
Noční Menton...
Den pátý, 126km - Menton – Monaco - Monte Carlo - Grasse – Castellane.
Dopoledne se kousek přesouváme do Monaca, kde proběhla prohlídka města. Kromě turistů jsou tam většinou velmi bohatí lidé. Luxusní lodě ve zdejším přístavu to jen dokazovaly… Z toho nejproslulejšího naše zraky spatřily Casino Monte Carlo, Knížecí palác, okruh F1…
K odpolednímu odpočinku patřilo hlavně koupání v moři na pláži u Nice. Odtud přesun do kopců, do kempu v Castellane –cena 15€. Malý a velmi příjemný kemp, lze komunikovat anglicky http://www.camping-la-ferme.com/ . Mimo jiného tam byl velkým plusem potok, konečně studené pivo...
. Zde tábořili také manželé z Prahy, kteří cestovali po Francii autem. Diskutovali jsme u jídla a pití dlouho do noci.Monte Carlo, přístav, Casino, Knížecí palác, koupání u moře...
Den šestý, 235km - Castellane - cesta o kolo Grand Canyon du Verdon - Apt –Tarascon
Klikaté silničky, skalní masivy a vodní toky podobné těm, které známe z legendárního filmu Vinnetou. Tak by se dal stručně charakterizovat Grand Canyon. Osobně se mi tato oblast líbila z celé dovolené nejvíce a zanechala nejsilnější dojmy. V údolí nás čekalo příjemné osvěžení v přehradě Lac De Sainte Croix, která je napájena říčkami, protékajícími kaňonem. Dalo by se očekávat, že bude voda ledová, ale byla akorát. Je zde také možnost zapůjčit si kánoi či „pedálous“ a projet kaňonem po vodě.
Docela brzy po poledni končíme jízdu v kempu ve městě Tarascon, tentokrát na dvě noci. Příjemný kemp, jen pohodovou atmosféru kazil hluk od početné skupiny německých cyklistů. Cena za 2 noci 30€, rozuměli pouze Francouzsky http://www.campingtartarin.fr/ .
Kemp v Castellone, Grand Canyon Du Verdon...
Přehrada Lac De Sainte Croix, město Tarascon...
Den sedmý, 117km - Tarascon - Nimes - akvadukt Pont du Gard - Avignon – Tarascon.
Tento den bylo v plánu projet či projít památky v blízkém okolí. Motorky byly odlehčeny, kufry a další zbytečné věci zůstaly v kempu. První zastávkou bylo město Nimes. Navštívili jsme římskou arénu, městské zahrady, vyhlídkovou věž Tour Magne a chrám Mason Carrée. Zde se promítal asi 20 min. 3D film, který představoval dobovou rekonstrukci života v Nimes. Film ve mně zanechal opravdu silné dojmy, nedokáži popsat slovy. Na uvedené památky lze koupit jeden hromadný lístek za 9.80€ / os.
Nedaleko se nachází akvadukt Pont du Gard, který v minulosti přiváděl vodu do Nimes. Nyní po něm místo vody protékají davy turistů (parkuje se na placeném parkovišti asi 5€ / 2h).
A nakonec město Avignon- papežský palác, kde bylo v dávné minulosti sídlo papeže (nyní je ve Vatikánu) http://www.palais-des-papes.com/. Zvenku krásná, velkolepá stavba. A uvnitř, když to trochu přeženu „ prázdnota a holé zdi“ (vstup 9.50€).
Nimés - aréna, Chrám Mason Caree, zahrady, vyhlídková věž...
Akvadukt Pont du Gard...
Avignon - Papežský palác, Point St. Benezet...
Den osmý, 385km - Tarascon - Carpentras - Mont Ventoux téměř dvoutisícový vrchol vyčnívající z okolní roviny - Gap - Braincorn - Col du Lautaret 2058m - Col du Galibier 2556m – Modane.
Po odpočinku v nížině, zase vzhůru do kopců! Opět několik horských sedel, na vrcholcích byl silný ledový vítr a moje vyhřívané rukojeti rozhodně nezahálely. Po sjetí do nižších poloh pařák, polední smočení v jezeře Lac de Serre Poncon bodlo. Den zakončujeme v kempu u Modane - 18€ (mluví i anglicky). Byl schován hluboko v údolí, jak zalezlo slunce, začala nepříjemná kosa. Noc byla nejledovější z celé dovolené, navlékl jsem na sebe i motooblečení, ale to moc nepomáhalo. Zejména nohy trpěly (neměl jsem spacák, jen deku).
Mont Ventoux 1912m, Montbrun les Bains...
Oběd v serpentině, přehrada Lac de Serre Poncon, koupání...
Col du Galibier 2645m, kemp Modane, Fort Raplaton - Modane...
Den devátý, 239km - Modane – pevnost fort Sapey, St. Gobain (Col de I´Iseran 2770m -Col du Pt.St.Bernard 2188m - (Itálie) Aosta.
I ráno byla nepříjemná zima, navíc padla rosa a slunce nemělo sílu, aby vysušilo stany. Prvním cílem byla pevnost Sapey, jejíž stěny byly vidět na skále již z kempu. Vedla k ní pár kilometrů dlouhá lesní, do vrchu stoupající cesta, plná šutrů- nic příjemného.
Pevnost je volně přístupná a docela dlouho nám trvalo najít ten správný vchod. V jedné místnosti uvnitř bylo zřejmě doupě nějaké party a určitě to nebyla „pionýrská klubovna“. Sem tam byl na dveřích nějaký terč -díry v něm nebyly od vzduchovky... Odtud naše cesta směřovala k pevnosti St.Gobain – ta je udržovaná a platí se vstup 8€. Mají otevřeno jen v určité hodiny, my museli čekat asi hodinu, než přijel dědula na skútru a pustil nás. Pěkná prohlídka!
Potom zase do kopců, kde již byl Mont Blanc na dohled. Překračujeme hranice do Itálie. Hlavy skládáme v kempu Aosta - 30€ http://www.campingaosta.com/ . Bylo tam docela narváno a celkově kemp moc útulný nebyl, sociální zařízení mizerné.
Fort Sapey-Modane...
Tvrz Saint Gobain-Modane...
Den desátý, 423km - Aosta - Col du Grand St.Bernard 2469m - (Švýcarsko) Martigni - Brig - Oberalppass 2044m - Furkapass 2431m - Chur - (Lichtenštejnsko) Vaduz - (Rakousko) Feldkrich – Bludenz.
Přesun z Itálie do Švýcarska. V horách jsou tu v některých místech pěkně široké silnice. Motorkářů je zde také požehnaně. Při cestě dolů z jednoho horského sedla byla silnice na několik minut uzavřena, protože pasáci převáděly krávy na pastviska. Udělala se dlouhá kolona motorkářů a její součástí byla naše skupinka ještě několik kilometrů v nížině. Švýcaři striktně dodržují přepisy, my se jim přizpůsobili. Mají tam časté rychlostní limity, cesta v nížině byla zdlouhavá a pomalu utíkala.
Ještě průjezd Lichtenštejnskem a za nim už Rakousko. Tam se u první benzínky naplnily útroby našich strojů „levnějším“ benzínem. Po několika kilometrech končíme v kempu, který byl u statku. Na recepci se na nás z chladícího boxu usmívaly orosené, skleněné láhve piva Fohrenburger. Tomu se nedalo odolat a několika kousky jsme večer naši dovolenou zapili…
Col de l´Iseran 2770m, Mt. Blanc 4807m, It. hranic, Col du Pt.St.Bernard 2188m (Švýcarsko)...
Den jedenáctý, 776km - Bludenz - Innsbruck - Salzburg - Wien - Bratislava – Břeclav - Ratíškovice.
Poslední den, pouze přesun přes celé Rakousko po dálnici. Cesta docela rychle utekla. Ve Vídni Peťa navrhl, že nepojedeme domů po okreskách, ale vezmeme to přes Bratislavu po dálnici. Snad by to mělo být podle GPS rychlejší. Nebylo…, za celou cestu nebylo nutné na hranicích ukazovat doklady, na rakousko-slovenské hranici však čekala dlouhá fronta vozidel, protože chlapci z SK poctivě kontrolovali. Další průjezd Slovenskem byl už hladký. Na Břeclavském dálničním exitu jsme se rozloučili a vydali k domovu.
Rakousko - kemp, cesta domů...
Celkem tedy ujeto bezmála 4000 Km. Bezpochyby nám nervy a spoustu zbytečně najetých kilometrů ušetřilo zařízení GPS, které měl Peťa na dovolené prvně. I přesto, že byly okamžiky, kdy toto zařízení bylo „zmatené“, dalo by se říct, že zkouška obstála na výbornou.
Během cesty nebylo nutné řešit žádné technické problémy.
XJ600 vs XJ900 spotřeba paliva - srovnávat průměrnou spotřebu nejsem schopen, protože na všech účtenkách není množství čerpaného paliva uvedeno. Peťa si to vždy poznačil, takže průměr u 900 je 5,5l/100km.
Co se týká srovnání dojezdu na nádrž u obou strojů - v rovinatém, případně méně náročném stoupání byl přibližně stejný (nádrž 900 – 24L, u 600 – 17L). V náročných Alpských stoupáních na tom poměrem spotřeby byla lépe 900, protože nebylo nutné tak vytáčet motor.
Spotřeba oleje 10W40 - u 600 průměr 1,2 dcl/1000 km, u 900 při odjezdu v motoru oleje maximum, nyní je mezi ryskami.
Pneumatiky - u 600 Michelin Pilot/ Michelin Macadam vzadu, u 900 Dunlop Arrowmax GT501 na obou kolech. V obou případech si zaslouží pochvalu, vždy držely jak přišité. Peťa je z Dunlopů doslova nadšen -jiné už prý nechce
600 řetěz - „X“ ČZ 520 ORH, od montáže, tj.asi 5000 km jej nebylo nutno napínat. Mazání po 1500-2000 Km, mazivo „Denicol KART+RACING“ - doporučuji.
OTIS
...
TOMMZ - Asi nejsu ten správný vypravěč historek a docela rychle zapomínám. Nechápu jak píše ty detailní cestopisy třeba Faudy, to si snad musí dělat poznámky za jízdy, nebo v noci u svíčky sepisovat události dne???
