Život po havárii

[Anonymous]

Nebude to veselé téma, ale několik zajímavých postřehů se tu může vyskytnout. Popíšu tedy svoje zážitky v nějaké časové ose:
1. zdálo se mi, že jsem tu zatáčku opravdu netrefil
2. tma
3. stres, že jsem nevěděl, čí jsem
4. snažím se rychle nasednout a jet dál na motorce, které by chybělo třeba i přední kolo ( nemohl jsem si crash připustit )
5. snažím se dostat domů za každou cenu
6. je dobré mít s sebou kamaráda, který dá popis s fotkama bouračky na net dřív, než dorazíte domů. Ušetří vám hromadu práce s vysvětlováním.
7. připravuji se na to, že cokoliv mi doma žena řekne, bude to v afektu a všechno jí odpustím
8. šílím zjištěním, že pár kousků plastů stojí stejně, jako půl až třičtvrtě nové motorky stejného stáří
9. naháním nové díly a týden je pro mne rok
10. nevydržím na nakupuji i nové v YAMAZE ( japonské plasty jsou dovezené snad z Marsu - soudím podle ceny )
11. při nasazování nových dílů poprvé dostávám lepší náladu
12. co mne tedy dostalo, byly zprávy a telefonáty s přáním o brzké uzdravení a na topu všeho jsou návštěvy kamarádů a lidí, které jsem viděl třeba jen jednou. To je vzpruha.
13. až vám spadne kamarád, jeďte se na něho podívat a jeďte na motorce. Ocení to, když nebude mít rozbitou hlavu.

[Anonymous]

12 a 13
Cos tím myslel doufám, že všechno kladně žádná ironie!

Jinak bysme k tobě museli přijet a vyplenit ti mrazák s treskama a jestli ti to přijde málo, dáme do kupy ještě pár dalších lidí ale to už bysme vám blokli celou ulici.
Motorkáři jsou strašný hovada

[Anonymous]

Bohužel, nevím skoro nic, tak zde popíšu zhruba jak si to pamatuju.
1. Probouzím se ze strašného snu. Zdálo se mě, že jsem to položil.
2. Zjišťuji, že to asi nebyl jen sen. Všechno mě bolí, hlavně nohy a nejvíc pravý lejtko.
3. Nevím kde jsem, je tu hodně vysoký strop a nademnou jsou zářivky.
4. Ptám se kde to jsem a co se stalo. Odpověď: áá už reaguje, jste Mělníce v nemocnici, měl jste dpravní nehodu. Ležím tu jen v trenkách a tričku.
5. Snažím se vzpomenout, ale nejde to. Jen pár věcí, z toho snu.
6. Vybavuju si přejel jsem nějaký hrbol, či co.
7. Pak se vlní celá motorka, s řidítkama mě to hází ze strany na stranu. Snažím se to ustát.
8. Rána motka padla na pravou stranu.
9. Pálí mě pravý bok- stehno.
10. Vidím svodidla, který se stáčí doprava. Řítím se na sloupek, co ty svodidla drží. Dál už nic.
11. Ptám se kolik je a co je za den. Je neděle 12.8 a zhruba sedm večer.
12. Koukám se na černej bok, svého pravého stehna a vidím jak sestra srží v ruce velký kartáč. "To se musí vyčistit, aby jste tam něco nedostal"
13. Dávají mě límec kolem krku
14. Odváží mě na pokoj zřízenec. Vidím rodiče. mezitím mě táta položí ruku na rameno a říká to bude dobrý, nechápu, vůbec o čem to mluví? Vždyť jsem celej ne?

Tak to byla neděle. Mno až bude lepší nálada, popíšu zbytek románu. Ještě si pamatuju, že se mě někdo ptal, jestli si pamatuju nějaký číslo, tak jsem diktoval číslo na mámy mobila, ale nevím, kdy to bylo. Kam bych to asi zařadil. Jo a matně si vybavuju, rychlost 80km/h, ale nevím proč. Jestli jsem jel při tý nehodě?

[MatějXJ]

Bolkovo havarie:body 12 a 13

Určitě kladně, jinak dej termín na Bolkovo mrazák

[lynx]

Alladin: jo mělnický silnice (zvláště od MB) to je paráda. To si tak člověk jede, kochá se a najednou začne lítat - pro mě to má výhodu, že pokud to přežiju, budu za chvíli doma. Ovšem vybral sis špatně. Na tom nadjezdu, po tom co tě vyhoděj koleje od návěsů vozících kontejnery do škodovky, se omlátíš o svodidla. Když už musíš mermocí na téhle silnici padat, vyber si raději liblickou alej. Tam tě vykopne metrová jána rovnou na strom a to musíš uznat je lepší přistání než na sloupek od svodidel. Je ale vidět, že jsi adrenalinový nenasyta - potom ještě ležet v místní nemocnici, to už fakt přeháníš, to je skutečně nezodpovědné riskování.
No není nad trochu černého humoru, samozřejmě ti přeju brzké uzdravení a šťastnějí kilometry.

[Anonymous]

Mno jaksi se nám nastala zima a já ještě neudělal na své motce skoro nic... teda vlastně vůbec. Jen jsem sundal všechny plasty s budíkama a tak a válí se mě to teďka doma. Docela na čase s tím něco dělat, zima uteče a až bude jen trošku příznivěji, hurá nasednout a vyrazit. Jen abych to vůbec stihl. Sice jsou to všechno jen kosmetický vady, ale i tak to bude peněz jako šlupek. A ještě hadry se škopkem, ani nemyslet.Mno hnedka po výplatě budu muset něco obědnat a poschánět, jinak se k tomu nedokopu. Jedinný co asi nebudu dávat tak uplně dohromady je kapota, nechám svařit, ale na lak si bude muset holka počkat, zase nekradu... Že bych konečně začal? Mějte se pěkně a přeju v novém roce hodně úspěchů jak v osobním tak i pracovním životě a hlavně mnoho zdárných km bez nehod.