Slovinsko+Chorvatsko 2010
Napsal: 16.07.2010-14:17V sobotu v 6:50 vyrazila naše už kompletní skupinka čítají 3 moto s jedním baťůžkem z Mníšku p. Brdy směr České Budějovice, Linz a po A9 na Trieben. S přibývajícími hodinami přibývalo i stupňů Celsia, takže jsme se po cestě pěkně pekli a teploty příliš neklasaly ani v množství projížděných tunelů, za které si na mýtnici řekli o 4,5 EUR(dálniční známku jsme zakoupili v Praze u UAMK). Po odbočení z dálnice následoval přejezd menšího průsmyku, kde však silnici musel projektovat motorkář, bo víc zatáček na pár stovkách metrů silnice snad ani nešlo vymyslet. Po kratké pauze s focením jsme pokračovali přes údolí(Friesach, Villach) až ke Slovinským hranicím, kde už se silnička zase začala slibně zvedat(Wurzenpass). Dokonce natolik, že i Thundercatu trvalo dost dlouho než se na dvojku dostala na 100km/h při předjíždění aut jedoucích 20km/h. Přes Lago Del Predil jsme přijeli do kempu Soča pod městečkem stejného jména. A kemp to byl opravdu luxusní. Nejenom, že v kempu bylo bezvadné soc. zařízení, restaurace s výbornou pizzou, pivkem(a dalšími dobrotami), ale i přístřešky v blízkosti stanů pro večerní sezení např. při dešti a především nádherná řeka Soča s ledovou vodou, kde člověk vydržel tak max. 2 minuty, ale zato mnohokrát za sebou. Skoro bych řekl, že takové koupání je návykové. Zvláště, když je okolní teplota kolem 30stC. Na řece jsou i hluboké "tůňky", v jejichž hloubkách plavali docela velké ryby(snad pstruzi).
V neděli jsme vyrazili na pěší výlet s plánem dojít do mestečka Trenta stezkou kolem řeky a pak nějaký kousek vysokohorské cesty. Stezka byla pěkně zakroucená s množstvím lanových mostů a jedním extrémním stoupáním pro zhlédnutí několika rostlinek pod skalním masivem. Po 4 hodinách cesty včetně jednoho koupání jsme dorazili k mestečku Trenta a zapadli do restaurace s tím, že dál už asi nepůjdem. Během pojídaní skvělých místních pokrmů se strhla asi půlhodinová větrná přeháňka. Po níž jsme vyrazili na zpáteční cestu do kempu již po silnici. Po asfaltce to bylo cca 10km. Tedy stezka kolem řeky musela mít aspoň 15km.
Kuře již v sobotu po příjezdu do kempu zjistil, že má jaksi podivně špinavé zadní kolo svého BMW s kardanem. Příčinou se ukázaly býti sjeté zadní brzdové destičky, což je u BMW vcelku problém, neb má spojené brzdy(při brždění přední brzdou brzdí automaticky i zadní). Proto Kuře s Míšou vyrazili v pondělí do Villachu na výměnu destiček, což je vyšlo na cca 50EUR. My jsme vyrazili na cca 230km dlouhý výlet dolů podél řeky s výjezdem na Kolovrat a následným sjezdem s neplánovaným cca 10km offroadem neb relativně pěkný asfaltový povrch se v části klesání prostě změnil na štěrkovobahnitou lesní cestu, ačkoliv navigace toto označuje jako asfaltku. I když je fakt, že i na této zapadlé cestičce jsme v offroadové části narazili na cestáře. Musím upozornit, že na značné části Slovinských silnic můžete při pravé krajnici narazit na asfaltový odvodňovací žlab, který není vůbec označen oproti ostatnímu asfaltu a nejet do něj s motorkou v náklonu může být velmi nebezpečné.
Přes mestečko Most na Soči, Koritnicu, Bohinj jsme dorazili k nádhernému jezeru, které jsme jen objeli a zamířili rovnou na lanovku, která nás za 14EUR vyvezla o cca 1000m výše, odkud je nádherný výhled na okolní hory i jezero a v zimě je to základní bod pro sjezdové lyžování. Následoval nepříliš záživný přejezd přes Bled a Kranjskou Goru zpátky do kempu. Přejezd zpestřil průsmyk přes Vršič, který je se svou šířkou silnice a množstvím vraceček s povrchem z kočičích hlav jeden z nejnáročnějších, které jsem jel. Do kempu jsme dorazili snad až kolem 20hod.
V úterý ráno se loučíme se známými z Prahy, kteří lezli stezky na vrcholcích hor a vyrážíme opět dolů podél řeky jako včera. Tentokrát je cesta zpestřená zajížďkou s výletem do zástavby rodinných domků místo cesty po hlavní silnici, což je způsobeno navigací Garmin s nejnovějšími mapovými poklady(později nás zavede i poznávat centra městeček obdobně jako u Bartuse minulý rok). Aspoň jsme cestou viděli spostu vodáků na Soči. Pokračujeme dále po okreskách do Chorvatska, kde najíždíme na dálnici a platíme 4KUNY za přejezd Rijeky. Dálnice je přes město již bez stavebních úprav(ne jako minulý rok), takže projíždíme hladce hladce až na odbočku na Krk, kde již doprava houstne především zásluhou pomalu jedoucích aut s přívesy nebo obytnými vozy. Po přejezdu mostu spojující Krk s pevninou za 18KUN již netrvá dloho a stavíme stany za menší větrné smršti s trochou deště v městském kempu Ježavec v mestečku Krk. Kemp je to vcelku rozlehlý s obchody a restaurací a je "rozdělený" na několik cenových kategorií, takže pokud chcete třeba lepší sociálky, musíte se kousek projít. Nicméně i ty u stanů ještě ušly. K moři to máme od stanů asi 90m a do města asi 200m, takže ideální kombinace, když máte radi větší množství lidí kolem sebe, dobrej Kebab, palačinky atd..
Ve středu jsem vstával nějak rychleji, takže jsem vyrazil pro nějaké zásoby do supermarketu a pak již obhlíhdnout nedaleké přístaviště trakjektů pro páteční výlet na Cres. Motorky se vůbec nevážou a moto+osoba stojí 56KUN. Z přístaviště jsem to vzal jak se jen dalo, co nejblíže pobřeží, takže jsem projel několik zátok, mestečko Glavotok, pěkný a klidnější kemp v Glavotku, kde jsem na pobřeží natrefil i na pamětní desku čecha, který se zde potápěl naposled. Vůbec doporučuji si vzít k moři potápěčské brýle, i když ryb už je asi méně než před lety. Dále jsem pokračoval, dle navigace po asfaltce k opuštěnému kostelíku, ale samozřejmě to byl zase offroad střední obtížnosti. Tak akorát na Thundercat. Kostelík byl nedaleko pobřeží s několika téměř prázdnými oblázkovými plážemi mezi nimiž bylo skalnaté pobřeží s množstvím vstupů do vody, takže na koupání docela klidné místo. Po pár hodinách potápění jsem vyrazil přes ostrov směr Punat, kde jsem potkal zbytek výpravy vracející se do kempu. Večer se hrál fotbal Německo x Španělsko, takže jsme v kempu plného němců za pomoci rakvie, piv, slivovice, španělů a maďarů fandili Španělsku, které nakonec vyhrálo.
Ve čtvrtek ráno někdo musel vyspávat opici a někdo zas házel šavle již v noci, takže ráno neměl problém vyrazit na koupání v těsné blízkosti Krku. V takto odpočinkovém duchu byl pojat celý den i večer.
V pátek ráno jsme vyrazili na již zmiňovaný Cres. Po vylodění jsme nejdříve jeli na sever a zastavili u odbočky na Sveti Petar, kde je vcelku vysoký kopec, po kterém se vine pěší stezka. Na vrcholku jsme pořídili několik fotek a sestoupili dolu k silnici, což značně pocítila naše kolena. Další cesta vedla na jih přes mestečko Cres až do Osoru, kde je otočný most pro průjezd lodí(neprůjzdný pro moto po 8 a 17 hodině) a skvělá "rybí" restaurace s číšníkem, který studoval v Karviné, takže češtinu docela zvládá. Pár desítek metrů za restaurací na západ je malá pláž se sociálkou, kde jsme se na pár hodin smočili a dále pokračovali až na Mali Lošinj, kde je další otočný most, který je neprůjezdný o hodinu později než ten v Osoru. Celkově jsou ostrovy pěkné, klidné a dokonce i silnice jsou až na okolí mestečka Cres(serpentýnky) ve velmi dobrém stavu. Příště to bude chtít aspoň týden na těchto ostrovech. Při návratu do přístaviště Merag jsme ještě zakoupili jízdenky na zpáteční trajekt v pokladně nezvykle umístěné cca 100m nad přistavem na kraji silnice a už si to mířili po čáře kolem kolony aut až k závoře. Nalodili jsme se na trochu novější loď, která pojmula i několik aut do podpalubí a při západu slunce dopluli zpátky na Krk.
Sobotní zpáteční cesta probíhala opět za vysokých teplot jako ostatně celá dovolená. Z Krku(asi v 10hod) přes Rijeku po dálnici do Slovinska přes Škofja Loka a Loibpass do Rakouska na dálnici přes tunely za 9,5EUR na Salzburg, Linz. Ani Roadsmarty se na dálnici v tomto vedru neubránily žmolkování(při 130km/h dle navigace). U Strakonic jsme přespali u známých, kam jsme dorazili cca 0:30 a ráno nás čekalo už jen zbylých 100km do Prahy. Kupodivu se mi nejlíp jelo při takto dlouhé "etapě" večer, kdy už celkem spadla teplota.
Celkem jsme najeli cca 2600km a mé náklady na cestu byly kolem 7500Kč.
V neděli jsme vyrazili na pěší výlet s plánem dojít do mestečka Trenta stezkou kolem řeky a pak nějaký kousek vysokohorské cesty. Stezka byla pěkně zakroucená s množstvím lanových mostů a jedním extrémním stoupáním pro zhlédnutí několika rostlinek pod skalním masivem. Po 4 hodinách cesty včetně jednoho koupání jsme dorazili k mestečku Trenta a zapadli do restaurace s tím, že dál už asi nepůjdem. Během pojídaní skvělých místních pokrmů se strhla asi půlhodinová větrná přeháňka. Po níž jsme vyrazili na zpáteční cestu do kempu již po silnici. Po asfaltce to bylo cca 10km. Tedy stezka kolem řeky musela mít aspoň 15km.
Kuře již v sobotu po příjezdu do kempu zjistil, že má jaksi podivně špinavé zadní kolo svého BMW s kardanem. Příčinou se ukázaly býti sjeté zadní brzdové destičky, což je u BMW vcelku problém, neb má spojené brzdy(při brždění přední brzdou brzdí automaticky i zadní). Proto Kuře s Míšou vyrazili v pondělí do Villachu na výměnu destiček, což je vyšlo na cca 50EUR. My jsme vyrazili na cca 230km dlouhý výlet dolů podél řeky s výjezdem na Kolovrat a následným sjezdem s neplánovaným cca 10km offroadem neb relativně pěkný asfaltový povrch se v části klesání prostě změnil na štěrkovobahnitou lesní cestu, ačkoliv navigace toto označuje jako asfaltku. I když je fakt, že i na této zapadlé cestičce jsme v offroadové části narazili na cestáře. Musím upozornit, že na značné části Slovinských silnic můžete při pravé krajnici narazit na asfaltový odvodňovací žlab, který není vůbec označen oproti ostatnímu asfaltu a nejet do něj s motorkou v náklonu může být velmi nebezpečné.
Přes mestečko Most na Soči, Koritnicu, Bohinj jsme dorazili k nádhernému jezeru, které jsme jen objeli a zamířili rovnou na lanovku, která nás za 14EUR vyvezla o cca 1000m výše, odkud je nádherný výhled na okolní hory i jezero a v zimě je to základní bod pro sjezdové lyžování. Následoval nepříliš záživný přejezd přes Bled a Kranjskou Goru zpátky do kempu. Přejezd zpestřil průsmyk přes Vršič, který je se svou šířkou silnice a množstvím vraceček s povrchem z kočičích hlav jeden z nejnáročnějších, které jsem jel. Do kempu jsme dorazili snad až kolem 20hod.
V úterý ráno se loučíme se známými z Prahy, kteří lezli stezky na vrcholcích hor a vyrážíme opět dolů podél řeky jako včera. Tentokrát je cesta zpestřená zajížďkou s výletem do zástavby rodinných domků místo cesty po hlavní silnici, což je způsobeno navigací Garmin s nejnovějšími mapovými poklady(později nás zavede i poznávat centra městeček obdobně jako u Bartuse minulý rok). Aspoň jsme cestou viděli spostu vodáků na Soči. Pokračujeme dále po okreskách do Chorvatska, kde najíždíme na dálnici a platíme 4KUNY za přejezd Rijeky. Dálnice je přes město již bez stavebních úprav(ne jako minulý rok), takže projíždíme hladce hladce až na odbočku na Krk, kde již doprava houstne především zásluhou pomalu jedoucích aut s přívesy nebo obytnými vozy. Po přejezdu mostu spojující Krk s pevninou za 18KUN již netrvá dloho a stavíme stany za menší větrné smršti s trochou deště v městském kempu Ježavec v mestečku Krk. Kemp je to vcelku rozlehlý s obchody a restaurací a je "rozdělený" na několik cenových kategorií, takže pokud chcete třeba lepší sociálky, musíte se kousek projít. Nicméně i ty u stanů ještě ušly. K moři to máme od stanů asi 90m a do města asi 200m, takže ideální kombinace, když máte radi větší množství lidí kolem sebe, dobrej Kebab, palačinky atd..
Ve středu jsem vstával nějak rychleji, takže jsem vyrazil pro nějaké zásoby do supermarketu a pak již obhlíhdnout nedaleké přístaviště trakjektů pro páteční výlet na Cres. Motorky se vůbec nevážou a moto+osoba stojí 56KUN. Z přístaviště jsem to vzal jak se jen dalo, co nejblíže pobřeží, takže jsem projel několik zátok, mestečko Glavotok, pěkný a klidnější kemp v Glavotku, kde jsem na pobřeží natrefil i na pamětní desku čecha, který se zde potápěl naposled. Vůbec doporučuji si vzít k moři potápěčské brýle, i když ryb už je asi méně než před lety. Dále jsem pokračoval, dle navigace po asfaltce k opuštěnému kostelíku, ale samozřejmě to byl zase offroad střední obtížnosti. Tak akorát na Thundercat. Kostelík byl nedaleko pobřeží s několika téměř prázdnými oblázkovými plážemi mezi nimiž bylo skalnaté pobřeží s množstvím vstupů do vody, takže na koupání docela klidné místo. Po pár hodinách potápění jsem vyrazil přes ostrov směr Punat, kde jsem potkal zbytek výpravy vracející se do kempu. Večer se hrál fotbal Německo x Španělsko, takže jsme v kempu plného němců za pomoci rakvie, piv, slivovice, španělů a maďarů fandili Španělsku, které nakonec vyhrálo.
Ve čtvrtek ráno někdo musel vyspávat opici a někdo zas házel šavle již v noci, takže ráno neměl problém vyrazit na koupání v těsné blízkosti Krku. V takto odpočinkovém duchu byl pojat celý den i večer.
V pátek ráno jsme vyrazili na již zmiňovaný Cres. Po vylodění jsme nejdříve jeli na sever a zastavili u odbočky na Sveti Petar, kde je vcelku vysoký kopec, po kterém se vine pěší stezka. Na vrcholku jsme pořídili několik fotek a sestoupili dolu k silnici, což značně pocítila naše kolena. Další cesta vedla na jih přes mestečko Cres až do Osoru, kde je otočný most pro průjezd lodí(neprůjzdný pro moto po 8 a 17 hodině) a skvělá "rybí" restaurace s číšníkem, který studoval v Karviné, takže češtinu docela zvládá. Pár desítek metrů za restaurací na západ je malá pláž se sociálkou, kde jsme se na pár hodin smočili a dále pokračovali až na Mali Lošinj, kde je další otočný most, který je neprůjezdný o hodinu později než ten v Osoru. Celkově jsou ostrovy pěkné, klidné a dokonce i silnice jsou až na okolí mestečka Cres(serpentýnky) ve velmi dobrém stavu. Příště to bude chtít aspoň týden na těchto ostrovech. Při návratu do přístaviště Merag jsme ještě zakoupili jízdenky na zpáteční trajekt v pokladně nezvykle umístěné cca 100m nad přistavem na kraji silnice a už si to mířili po čáře kolem kolony aut až k závoře. Nalodili jsme se na trochu novější loď, která pojmula i několik aut do podpalubí a při západu slunce dopluli zpátky na Krk.
Sobotní zpáteční cesta probíhala opět za vysokých teplot jako ostatně celá dovolená. Z Krku(asi v 10hod) přes Rijeku po dálnici do Slovinska přes Škofja Loka a Loibpass do Rakouska na dálnici přes tunely za 9,5EUR na Salzburg, Linz. Ani Roadsmarty se na dálnici v tomto vedru neubránily žmolkování(při 130km/h dle navigace). U Strakonic jsme přespali u známých, kam jsme dorazili cca 0:30 a ráno nás čekalo už jen zbylých 100km do Prahy. Kupodivu se mi nejlíp jelo při takto dlouhé "etapě" večer, kdy už celkem spadla teplota.
Celkem jsme najeli cca 2600km a mé náklady na cestu byly kolem 7500Kč.
