Start 4.7.1999 v 15:30 h
Začátkem července konečně vyrážíme z rodných Drahotuš směr sever. Počasí nám přálo až moc (pěkné vedro), navečer celí propocení dorážíme do Ústí nad Labem.
Následující den již opouštíme republiku doprovázeni mávajícími snědými „sociálními pracovnicemi“ postávajícími kolem silnice. Beznadějně ucpané
silnice a tropické počasí ještě zhoršuje vražedné pracovní tempo německých celníků. Cesta do Drážďan byla úmorná. Průměrná cestovní rychlost po silnici plné výmolů, objížděk a nekonečných kolon vozidel nepřesáhla 50km/h. Průjezd Drážďanama se rovná peklu na zemi – chaotická doprava, špatně sladěné semafory a potůčky potu na celém těle.
Na druhou stranu je cesta městem zpestřena velmi pěknými historickými památkami, kterých se nabízí nespočet. Začátek dálnice na Berlín je ve velmi pěkném stavu, následně však najíždíme na betonku z dob nedávno minulých, která se postará o stoprocentní masáž celého těla. V Berlíně bloudíme, vedro se stále více stupňuje a plán dojet do Hamburku se mění v sen. Radši odbočujeme na Rostock a končíme v kempu v Graal-Muritzu u Baltu.
V hospůdce dochází točené pivo, jsme však mile překvapeni, když nám hospodský donese lahváče Staropramenu. To byla na několik dní poslední věc , která nám připomněla domov. V noci o sobě dávalo moře hlukem vědět a vítr zesílil – začínáme tušit zlověstné znamení.
Jsme tvrďáci a rozděláváme stan u Baltu
Zlověstné znamení se vyplnilo. Ráno vítr, zamračeno a teplota o 15C nižší. Každou chvíli to vypadalo na déšť.
Vyrážíme přes Rostock, Wismar, Lubeck, odkud je to přes Bad Segeberg kousek na dálnici vedoucí do Dánska. Za Flensburgem překračujeme hranici a uchylujeme se do kempu v Rinkenaes u Flensburgfjordu. Rozhodujeme se využít prázdné chatky. Cena 80DM za noc nám vyráží dech. Nakonec rezignujeme a bereme to. Chatka sice maličká, leč vybavená topením, vařičem, ledničkou a nádobím. Cenový šok řešíme slivovicí, které si vezeme zjevný nadbytek. Před noclehem se jdeme osprchovat. V recepci si musíme koupit kartu na teplou vodu. Noc přebírá vládu nad dnem až okolo 24 hodiny.
Pláž je celá poseta černými smradlavými škeblemi
Ráno platíme VISA kartou, nocleh vychází v dánských korunách o něco levněji. V 9:30 vyrážíme směr Kolding, Alborg, do přístavu Hirsthals. Citelně se ochlazuje, brzy přichází na řadu termovložky. Dánsko je hodně rovinaté, takže tam pěkně fouká. Cesty lemují nekonečné lány větrných elektráren. Na dálnici jedeme trvale 130, ale i tak jsme skoro nejrychlejším vozidlem. Všichni ukázkově dodržují předpisy, jsou ohleduplní a motorkám okamžitě uhýbají. Posledních 70 km do Hirsthalsu už nevede po dálnici a navazující silnice postrádá to, co motorkáři milují - zatáčky. Ale pro toho kdo spěchá do přístavu je to jistě příjemné zjištění. Jízda Dánskem je kvůli stále stejné krajině hodně monotónní. V 14:30 vjíždíme do přístavu. Cedule nás směrují přímo k celnici, která slouží i jako prodejna lístků na loď. Trajekt společnosti Color Line (jediná co tam je) vyrážel v 18:30, nalodění začíná vždy o hodinu dříve. V stanovenou dobu jsme stáli před expresní zrychlenou lodí Silvie Anna. Vjeli jsme dovnitř, kde nás pracovníci navedli na parkovací místo. Po vzoru ostatních připoutáváme motorku popruhem. Obsluha nás upozorňuje, že máme užít ještě jedno lano. Samozřejmě rady obsluhy ignorujeme. Podle čísla lístku nacházíme svoje sedadla. Je to jak v letadle. Pro slabší povahy je připraveno několik papírových pytlíků. Na palubě je dobře vybavený bar, free-shop a vyhlídkové místa. Pokud jste ještě na lodi nejeli, není houpavý rozjezd v prvních minutách zrovna nejpříjemnější. Určitě to ale zpraví pivo u baru. Tím nám hned stoupla nálada a pustili jsme se do free-shopu, který masově okupují občané prohibicí postihlé Skandinávie. V polovině plavby nabere loď rychlost motorového člunu a rozvlněné moře dělá s lodí divočejší houpavé pohyby. Trochu jsme se strachovali o motorku – příště to druhé lano určitě použijeme. Návštěva zadní otevřené paluby je pro suchozemce pěkným zážitkem.
7.7. v přístavu před sídlem lodní společnosti Color Line
Naše expresní loď Silvie Anna a její podpalubí. Poutací pásy podmínkou
Pivo Vám každopádně dopomůže uklidnit žaludek
V 21:00 se poprvé dotýkáme v městě Kristiansand norské půdy. Motorka couvla v lodi asi o 20 cm, ale jinak vše v pořádku. Slunce si zatím vesele svítí. Rychle jedeme po pobřeží najít nějaký kemp. U městečka Aros takový jeden krásný je. Okamžitě odbočujeme a stavíme stan. Teplá voda se opět platí – 10 NOK za 7 minut sprchy.
Ráno se probouzíme v rozhicovaném stanu. Po pár minutách se už plácáme na písečné pláži u moře. Teplota moře kolem 16°C sice nic moc, ale chvilku se to vydržet dá. Ovšem pozor na některé žahavé medúzy, které otce poznamenaly popálením na rukou a nohou, když se je snažil hrdinsky přihnat ke břehu. Skandinávské sluníčko jsme silně podcenili – spálené nohy a záda o sobě dávaly další den dost vědět.
V noci bývá chladněji, takže se na sever na rozdíl od nás vydejte s kvalitní výbavou. Ráno nás probudilo sálající slunce, které brzo osušilo stan a my jsme mohli vyrazit po E39 směr Stavanger. Cesta plná zatáček se postupně lepšila. Náš první fjord u města Flekkefjord byl předzvěstí velkých zážitků.
Před městem Algard odbočka na Jorpeland. Plavba trajektem mezi Lauvvikem a Oanes přes Hogsfjorden. Cílem podle mapy bylo dorazit do kempu u Preikestolenu (česky kazatelna). Špičková úroveň kempových sprch a WC nám vyrazily dech. Noc je o poznání chladnější než na východním pobřeží.
Trajekty pendlují v půlhodinových intervalech, tento je miez i Lauvvik – Oanes
I muži mají své dny….náš kemp mezi 9. – 10.7.
Jedno z mála zařízení, kde prodávali alkohol…………
Ráno opět „pařák“, před polednem již stojíme na parkovišti před Preikestolenem. Dvouhodinový vražedný výstup zpestřený jezírky, močály a různými skalními útvary odměněn překrásným výhledem na Lysefjord. Nejlepší pohled je z Kazatelny. Pohled do příkré šestisetmetrové vodní strže pod vámi bez jakéhokoliv zábradlí ve vás zcela jistě vyvolá pud sebezáchovy. Cesta zpátky se dá zvládnout za půldruhé hodiny. Večerní chlad zachraňoval částečně alkohol.
Terén tak akorát pro horskou kozu
Cestu lemovala spousta romantických jezírek --- Po 2,5 hodině stoupání spatřujeme Lysefjord
Úchvatná podívaná z Kazatelny
Světe div se, ráno zase svítí slunce – to se naším představám o Skandinávii trochu vymykalo. Balíme a pokračujeme na sever. Překonáváme trajektem Josenfjord. Trajekty téměř vždy pendlují mezi fjordy v půlhodinových intervalech. Okolní krajina je protkána spoustou jezírek, fjordů a kopečků.
Hle voda, žízeň byla veliká, to jsme si nemohli nechat ujít
Vjíždíme do oblasti vodopádů. Přímo na cestě do Oddy leží úchvatný dvojvodopád Latefossen, který rozhodně stojí za malou pauzu.
Docházím k poznání, že je vhodné brát dopravní značky opravdu vážně. Když je tam například padající kamení, tak tomu věřte. Podařilo se mi jeden takový menší kamínek totiž přejet. Odnesl to lehce přední ráfek. Pneu naštěstí zůstává v pořádku. Za městem Eidfjord nás upoutává nápis na chatce 150 NOK. Chatky jsou sice staršího data ražení, ale teplo je teplo.
Probouzíme do slunečného rána. Je chladněji, ale jasná obloha láká k výletu na Hardangerviddu a vodopády Voringfoss. K vodopádu je nejlepší přístup od hotelu Fossli. Voda se řítí volným spádem do obrovského skalního kotle (výška vodopádu 183m), kde vodopády vytvářejí duhu. Ještě se jedem podívat na náhorní plošinu Hardangervidda. Krásná procházka vyplněná sněhem, potůčky, jezírky a sem tam stojí nějaký troll. Kolem druhé se na plošině citelně ochladilo, dáváme radši přednost písčité pláži v Eidfjordu. Zde se koupou už jen opravdoví otužilci..
Voda strmě padá k zemi a nebojácný Ivan chce nahlédnout do 193m hluboké propasti
Drobná změna klimatu, od vodopádu se přesouváme na náhorní plošinu Hardanger Vidda, která nás vítá zasněženými pláněmi
Rozvášněný Ivan….a kýčovitá umělá jezera
Váňa s přítelkyn9...cíl byl jasný, tam za tím horizontem bude určitě něco fantastického...
...a bylo...jezero pro českého kapra...to potůčky byly fakt hezký
Cesta k Sognefjordu, Briksdalu
I já si našel svého přítele, přilákal slunce a pozoroval cvoka v 16C
A pak si nás našel přítel zvaný Jelenia Gora. Raději jsme před ním prchli na trajekt.13.7. 1999
Probuzení ve čtyři ráno v nás vyvolává paniku. Je hrozivě zataženou, fouká ostrý vítr a teplota nepřekročila desítku. Spíme dál. V 10:00 svítí slunce. Přes chladnější počasí výprava na sever pokračuje. Zahrnuje trajekt přes Eidfjord do Brimnes, průjezd Vossem s nádhernou cestou plnou přírodních scenérií (zamrzlá jezera, vodopády) k Sognefjordu. Pozor na hojné skupinky krav (fakt neuhnou), zpanikařených ovcí a početná stáda koz na silnici. Cílem je ledovec Briksdalsbreen. Čím blíž k parkovišti pod ledovcem, tím rostla cena ubytování. Z cenových důvodů se rozhodujem přespat v nedalekém Oldenu. Zkoušíme privát. Za dvě noci chtěli 700 NOK. Po „kratším obchodním jednání“ to bez povlečení usmlouváme na přijatelných 500 NOK.
Ráno zjišťujeme, že jsme včera s tím privátem udělali skvělý tah. Ono totiž vytrvale prší, je mlha a viditelnost na pár metrů. Den trávíme znudění v posteli. Je 18:30 a přestává pršet. Rychle se rozhodujeme – na ten ledovec musíme. V 20:00 stojíme u splazu ledovce Briksdalsbreen. Pěknou chvíli po něm lozíme, prolézáme skulinky a děláme hromadu krásných fotek. Jsme z toho úplně hotoví. Po deváté jsme zpět na ubytování a radujeme se z úspěchu dnešní výpravy.
Na motorce skoro až k ledovci??? V Norsku není nic nemožné
Byl to velký zážitek pro mládé i věkem pokročilé...Ledovec Briksdalsbreen a jeho splaz
Ráno zase prší, ale nic naplat, my musíme jet. Za doprovodu mlhy, deště a chladného počasí navštěvujeme vyhlídku Dalsnibba ve výšce 1436 mn.m. I když zaplatíme za výjezdovou cestu 25 NOK, máme smůlu. Výhled na okolní ledovcové pohoří takřka nulový, vidět jde jen do údolí s fjordem. Zima je už taková, že nesundáváme ani rukavice. Padá rozhodnutí nepokračovat po Trollské cestě na sever do Andalsnes. Stahujeme se po patnáctce do Lillehammeru. Padá rozhodnutí nepokračovat po Trollské cestě na sever do Andalsnes. Stahujeme se po patnáctce do Lillehammeru. Počasí se umoudřuje, cesta je doprovázena překrásnými dravými horskými řekami zelené barvy. Zadnice nás sice strašně bolí , ale touha se ohřát nás žene přes Hamar (raritou sportovní hala ve tvaru vikingské lodi) na jih do Osla.
Vyhlídka Dalsnibba v nadmořské výšce 1476 m
Konečně jsme se dostali z mrazivých končin – kemp v Oslu
K večeru jsme v kempu s výhledem na metropol Norska. Přes noční chlad je rozdíl v teplotě vůči severozápadu citelný. Dojídáme poslední zbytky konzerv. Vypadá to na brzký návrat do vlasti. Návštěvu Osla si však ujít nenecháme.
Dopoledne se vydáváme do města. Procházíme hlavní třídou ke královskému paláci, navštěvujeme královské zahrady a míříme kolem nové radnice na známou přístavní třídu Aker Brygge, kde kotví kopie vikingských lodí. Odtud vyrážíme do Frognerova parku, kde najdeme 192 soch od Gustava Vigelanda, jejichž společným znakem je nahota. Určitě to stojí za malou procházku i pro ty, kteří sochy zrovna nemusí (třeba já).
Historii v Oslu nehledejte, na fotce národní galerie
Molo na Akker Brygge s kopiemi vikingských lodí, Ivan před Královským palácem
Královské zahrady a Nová radnice
Vstup do Fragnerova parku s naháči
17.7. zvedáme kotvy a jedeme non-stop přes švédský Goteborg (státních hranic si ani nevšimnete), Helsingborg do přístavu v Trelleborgu. V přístavu jsou dvě společnosti. TT-line a Scandlines. Volíme tu druhou. Jelikož máme po 650km cesty už dost, rozhodujeme se plavit ne do původně zamýšleného Sassnitzu , ale do vzdálenějšího Roztocku. Loď jménem Skane odplouvala v 23:00 a vylodění v Rostocku je v 5:30 ráno. Oproti expresu Dánsko-Norsko byla loď podstatně větší, čili pomalejší, motorky se neuvazovaly, ale zase být na lodi v 9. patře se nestává každý den. Nocleh v úzkých sedačkách není nejpohodlnější, ti chytřejší spí zachumlaní ve spacácích na zemi.
Sedící mrtvola na lodi...a budíček, 5:30 ráno vylodění
Ráno celí rozlámaní vyjíždíme z lodi a jedeme směr Berlín s touhou dojet do rodné vlasti. Síť čerpacích stanic je na německých dálnicích velice řídká, což hořce poznáváme na vlastní kůži při neplánované zastávce bez paliva. Němečtí motorkáři jsou však solidární a nenechávají nás ve štychu. Ztracený čas doháníme neomezenou rychlostí. Hotel v Mostě pro nás byl slast. Večerní biliár, dvanáctka plzeň za dvacku a pěkné opálené děvčata (Norky jsou takový divný) zakončila naše letošní putování po zahraničí. Ráno na nás čekala už jenom cesta domů, která proběhla jako celá dovolená naprosto bez problémů.
Závěrem lze říci, že návštěva Norska byla opravdovým zážitkem i přesto, že jsme ani zdaleka neprozkoumali rozmanitost a bohatost přírodních krás, které se nachází vzdáleny dále na severu země.
Všeobecné informace o Norsku:
Trajekty: Hirsthals (Dánsko) – Kristiansand (Norsko)- plavba expresem 2,5h, cena 1010 NOK (mimo sezónu a v pracovní dny slevy)
Trelleborg (Švédsko) – Rostock (Německo) – doba plavby
6,5h, cena 385 SEK
Cena trajektů mezi fjordy se pohybuje od 44 do 60 NOK
Ubytování: cena kempů od 120 NOK do 150NOK, cena chatek od 200 do 400 NOK, priváty 600 až 800NOK
Potraviny: v průměru 3X dražší než u nás, prohibice – zakázán prodej tvrdého alkoholu, pouze nízkoalkoholická piva
Trasa: Kristiansand, Algard, Jorpeland, Hjelmeland, Nesvik, Odda, Eidfjord, zpět na Voss, Forde, Stryn, Otta, Lillehammer, Oslo, Trelleborg
Benzin: 42Kč/litr
Cesty: hlavní silnice široké, s kvalitním povrchem, okresní silnice jsou velice úzké a velkým množstvím převýšení a zatáček, dálnice jsou jen v okolí Osla a jejich užívání je zdarma.
Text a foto: Civic
