Vyjížďka s Ducati Owners
Napsal: 24.09.2007-22:51Když jsem četl report z jarního Desmo rachotu, kde se sešel úctyhodný počet zvučných Italek, říkal jsem si, že by bylo fajn tam být. Autor článku popisoval atmosféru tak poutavě, že když se objevila zpráva o uskutečnění další vyjížďky, byl jsem první reagující 
. A přestože sedlám Yamahu XJ 600 a to ještě velice krátce, byl jsem odhodlán zúčastnit se. Měla to být má první vyjížďka ve světě velkých motorek, ostatní Motoblázni prominou . Značka Ducati slibovala, že to bude křest ohněm a že nejspíš něco uvidím. A viděl jsem!
Slunce jednoho z posledních krásných dnů letošního roku vyšlo, je neděle 23.9. a já velmi těžce vstávám do chladného rána. Teploměr ukazující pět stupňů slibuje zmrzlé končetiny. S přítelkyní se nabalujeme, probouzíme XJ-éčko, kterému se taky do zimy evidentně nechce a vyrážíme od Mladé Boleslavi směr Mělník, Slaný až na místo srazu na Kladně. Cesta příjemně ubíhá, zima kupodivu není tak strašná, jen u Velvar vjíždíme do husté mlhy, která kromě zajímavé podívané přináší citelné ochlazení a vlhkost. O několik minut později tedy opět s nadšením vítáme sluníčko, které konečně začíná mít sílu. Chvilka bloudění před Kladnem a konečně skoro dorážíme na místo srazu, po několika hvizdech S4r jsme byli nasměrováni na vedlejší parkoviště a dorážíme tedy úplně na místo srazu. Řada Ducatích krásek a mezi nimi stojící XJ, bál jsem se reakcí a poznámek, ale proti ujištění, že mám VIP místo, se nedá nic namítat a žádné negativní ohlasy se nekonají. Lehce po jedenácté vyráží pokud dobře pamatuji osm motorek směr Beroun a Roztoky. Cestu, lépe řečeno přesnou trasu jsem nevnímal, kochal jsem se krajinou a snažil se neudělat Yamaze ostudu. Počáteční pasáž, kdy se často popojíždělo a jen občas byla příležitost potahat za plyn, jsme zvládli bez zaostávání. Pouze bylo třeba si udržovat trošku odstup, neboť jsem brzy vypozoroval, že Ducati brzdí a XJ zpomaluje . Ovšem jakmile se objevily krásné zatáčky a silnice se nám otevřela, vylekalo mě zaburácení z laufů 749 projíždějící okolo mě s takovou razancí, jako já předjíždím Jawy. Ani jsem se nenadál a už jsme s přítelkyní uzavírali kolonu. Po další minutce naše XJ chtě-nechtě muselo plnit roli safety caru a poslední stroje jsme spatřovali jen pokud se nám otevřel výhled na silnici alespoň půl kilometru před námi. Trasa byla ale krásná a když jsem vzdal předem prohranou stíhací jízdu a začal se kochat, opravdu to nemělo chybu. Silničky moc příjemné, žádný tankodrom a počasí snad nejlepší z celého roku, žádné vedro a přesto sluníčko, zbarvující se listí na stromech... XJ jelo moc pěkně, podvozek sice nestačil v zatáčkách, zato jsem při jemném pohupování sledoval nepříjemné naklepávání zadnic mých kolegů na Italkách . Také jsem postřehl zajímavý fakt, že ve dvou sedělo mnohem líp a v zatáčkách jsem si paradoxně dovolil víc než solo. Na oběd naše hřmící skupina dorazila do pěkné restaurace v Roztokách, podle fotek stejné místo jako na jaře. Tam již čekali další tři Ducatisti, které cestou S4r marně hledal . Omlouvám se za neznalost, ale skoro všechny jsem vlastně viděl poprvé, takže jména a stroje za mě někdo možná doplní
Něco jsme pojedli, popili a postupně se rozprchli. S4r ještě stačil vyzkoušet a propadnout kouzlu 748. Směna za přítelkyni a SS se mu nezdařila, a tak první, co mě i dnes vítalo na icq, byla věta: „Já chci 748...
“. Nakonec nás tam zbylo pět a tři motorky. Následoval výjezd směr Slaný, dle slov S4r kochačkou, což spočívalo v tom, že jsem měl čas od času výsadu jet uprostřed, pak za mnou jedoucí 748 vždy vylekala přítelkyni zatroubením ze dvou krásných laufů pod sedlem a byla ta tam. S4r si to pochopitelně nenechal líbit, a tak jsme opět zaujali pozici diváků zadních řad na představení „Ducati a zatáčky“. Velmi obtížný úkol nás čekal při focení, neboť jsme si usmysleli udělat pár jízdních fotek. Přítelkyně vytasila foťák a mě čekal nemožný úkol ty dva před sebou dojet a předjet . Ve Slaném jsme ještě zašli na závěrečné občerstvení a pokec s přítulným panem číšníkem a již jsme se rozprchli do svých domovů. Nás čekala nádherná cesta zpět do Boleslavi, zapadající slunce vytvářelo krásný pohled na krajinu s uvláčenými poli a podzimně zbarvenými stromy. Stíny se protáhly a vše hrálo neskutečnými barvami, jaké dokáže jen příroda. Nádherná a bezchybná neděle se chýlila ke konci a v myslích nás všech zněla slova, že pro takové dny stojí za to žít. Budu se ohromně těšit z toho, pokud ještě někdy budu mít tu čest být pozván na podobnou akci. Přestože jsem tam byl jen takovým outsiderem a prakticky jsem jen z povzdálí pozoroval, hlavně na silnici , parádně jsem si to užil, takže moc díky za úžasnou neděli, všem!
Organizoval admin stránek http://www.desmomania.wz.cz
. A přestože sedlám Yamahu XJ 600 a to ještě velice krátce, byl jsem odhodlán zúčastnit se. Měla to být má první vyjížďka ve světě velkých motorek, ostatní Motoblázni prominou . Značka Ducati slibovala, že to bude křest ohněm a že nejspíš něco uvidím. A viděl jsem!Slunce jednoho z posledních krásných dnů letošního roku vyšlo, je neděle 23.9. a já velmi těžce vstávám do chladného rána. Teploměr ukazující pět stupňů slibuje zmrzlé končetiny. S přítelkyní se nabalujeme, probouzíme XJ-éčko, kterému se taky do zimy evidentně nechce a vyrážíme od Mladé Boleslavi směr Mělník, Slaný až na místo srazu na Kladně. Cesta příjemně ubíhá, zima kupodivu není tak strašná, jen u Velvar vjíždíme do husté mlhy, která kromě zajímavé podívané přináší citelné ochlazení a vlhkost. O několik minut později tedy opět s nadšením vítáme sluníčko, které konečně začíná mít sílu. Chvilka bloudění před Kladnem a konečně skoro dorážíme na místo srazu, po několika hvizdech S4r jsme byli nasměrováni na vedlejší parkoviště a dorážíme tedy úplně na místo srazu
. Řada Ducatích krásek a mezi nimi stojící XJ, bál jsem se reakcí a poznámek, ale proti ujištění, že mám VIP místo, se nedá nic namítat a žádné negativní ohlasy se nekonají. Lehce po jedenácté vyráží pokud dobře pamatuji osm motorek směr Beroun a Roztoky. Cestu, lépe řečeno přesnou trasu jsem nevnímal, kochal jsem se krajinou a snažil se neudělat Yamaze ostudu. Počáteční pasáž, kdy se často popojíždělo a jen občas byla příležitost potahat za plyn, jsme zvládli bez zaostávání. Pouze bylo třeba si udržovat trošku odstup, neboť jsem brzy vypozoroval, že Ducati brzdí a XJ zpomaluje . Ovšem jakmile se objevily krásné zatáčky a silnice se nám otevřela, vylekalo mě zaburácení z laufů 749 projíždějící okolo mě s takovou razancí, jako já předjíždím Jawy. Ani jsem se nenadál a už jsme s přítelkyní uzavírali kolonu. Po další minutce naše XJ chtě-nechtě muselo plnit roli safety caru a poslední stroje jsme spatřovali jen pokud se nám otevřel výhled na silnici alespoň půl kilometru před námi. Trasa byla ale krásná a když jsem vzdal předem prohranou stíhací jízdu a začal se kochat, opravdu to nemělo chybu. Silničky moc příjemné, žádný tankodrom a počasí snad nejlepší z celého roku, žádné vedro a přesto sluníčko, zbarvující se listí na stromech... XJ jelo moc pěkně, podvozek sice nestačil v zatáčkách, zato jsem při jemném pohupování sledoval nepříjemné naklepávání zadnic mých kolegů na Italkách . Také jsem postřehl zajímavý fakt, že ve dvou sedělo mnohem líp a v zatáčkách jsem si paradoxně dovolil víc než solo. Na oběd naše hřmící skupina dorazila do pěkné restaurace v Roztokách, podle fotek stejné místo jako na jaře. Tam již čekali další tři Ducatisti, které cestou S4r marně hledal . Omlouvám se za neznalost, ale skoro všechny jsem vlastně viděl poprvé, takže jména a stroje za mě někdo možná doplní Něco jsme pojedli, popili a postupně se rozprchli. S4r ještě stačil vyzkoušet a propadnout kouzlu 748. Směna za přítelkyni a SS se mu nezdařila, a tak první, co mě i dnes vítalo na icq, byla věta: „Já chci 748...
“. Nakonec nás tam zbylo pět a tři motorky. Následoval výjezd směr Slaný, dle slov S4r kochačkou, což spočívalo v tom, že jsem měl čas od času výsadu jet uprostřed, pak za mnou jedoucí 748 vždy vylekala přítelkyni zatroubením ze dvou krásných laufů pod sedlem a byla ta tam. S4r si to pochopitelně nenechal líbit, a tak jsme opět zaujali pozici diváků zadních řad na představení „Ducati a zatáčky“. Velmi obtížný úkol nás čekal při focení, neboť jsme si usmysleli udělat pár jízdních fotek. Přítelkyně vytasila foťák a mě čekal nemožný úkol ty dva před sebou dojet a předjet . Ve Slaném jsme ještě zašli na závěrečné občerstvení a pokec s přítulným panem číšníkem a již jsme se rozprchli do svých domovů. Nás čekala nádherná cesta zpět do Boleslavi, zapadající slunce vytvářelo krásný pohled na krajinu s uvláčenými poli a podzimně zbarvenými stromy. Stíny se protáhly a vše hrálo neskutečnými barvami, jaké dokáže jen příroda. Nádherná a bezchybná neděle se chýlila ke konci a v myslích nás všech zněla slova, že pro takové dny stojí za to žít. Budu se ohromně těšit z toho, pokud ještě někdy budu mít tu čest být pozván na podobnou akci. Přestože jsem tam byl jen takovým outsiderem a prakticky jsem jen z povzdálí pozoroval, hlavně na silnici , parádně jsem si to užil, takže moc díky za úžasnou neděli, všem!Organizoval admin stránek http://www.desmomania.wz.cz