15.7., 400 km
Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno. Bylo zrovna období pařáků a tento den nebyl nijak výjimečný. Cesta ubíhala docela svižně a my měli v plánu dojet k nějakému jezeru poblíž Italských hranic. Nedaleko Klagenfurtu jsme narazili na Keutschacher See. Okolo se rozléhalo několik kempů, napadlo nás zajet k tomu nejvzdálenějšímu, s očekáváním, že tam bude nejméně lidí. Na recepci moc příjemní nebyli, zdejší pracovnice nás odbyla s tím, že musíme počkat, až se pan šéf vyspí... a ukázala na zpoceného plešouna, který se vyvaloval opodál. Vyčkali jsem čtvrthodinku, to už pan šéf uráčil vzbudit a nabídl nám místo pro stany hned u záchodů. To jsme odmítli a raději jeli hledat jiný kemp. Naštěstí to netrvalo dlouho, v kempu Plaschischen GPS 46°35'29.35"N,14°10'6.10"E se pěkné místo našlo i s parádním koupáním a neměl chybu!
16.7., 360 km
Na recepci byl leták s informacemi o místní rozhledně ( http://www.pyramidenkogel.info ). Ta se tedy stala neplánovaně první zastávkou toho dne. Vstupné tam činilo 6€/os a za to se nabízel dokonalý výhled na krajinu, zejména všechna zdejší jezera.
Odtud jsme si to namířili do Itálie, kde byly tradičně velmi frekventované silnice a k tomu nesnesitelné horko (kdo v Itálii už byl, ví o čem píši, kdo nebyl pozná...
). Příjemnou částí byly hlavně průjezdy přes hory, kde byly krásné klikaté silničky a hlavně chládek.Bohužel kopce nebyly pořád, v nížinách opět rozpálený asfalt a rychlost jízdy na přecpaných silnicích nepřesahující 60 km/h. Zakotvili jsme u Laces v hotelovém kempu GPS 46°37'19.50"N,10°51'49.18"E ( http://www.camping-latsch.com ). Po tom, co jsem na recepci prozradil naší národnost, zavolala na mě paní svého vedoucího. Ten mi s nepřátelským výrazem vysvětlil, že nemají s českými motorkáři dobrou zkušenost a pokud budeme dělat neplechu, vyhodí nás a ještě dostaneme pokutu. Jako vždy naše skupina patřila mezi ty nejspořádanější hosty, nebyl důvod se ničeho takového obávat. Kemp měl velmi moderní sociální zařízení, bez elektronického čipu se nebylo možné dostat na WC či do sprch. Naopak místo pro stany nic moc!
17.7., 260 km
V sobotu ráno jsme překročili Švýcarské hranice. Obešlo se to bez zastavovaní, prověřování dokladů, apod... Prvním cílem byl Benediktinský klášter Sv. Jana v Müstair ( http://www.mustair.ch ), zde jen symbolická prohlídka exteriérů klášteru a hřbitova, který je součástí.
Odtud vzhůru do kopců, se zastávkami na několika horských sedlech. Silnice zde mají většinou velmi kvalitní povrch a jsou širší, než třeba v Italských Alpách. Řekl bych, že tam ani nejsou tak záludné zatáčky, které by nepředvídatelně měnily tvar.
První tankování vyšlo na benzínku s automatem. Tyto stanice jsou bez personálu a na zdejších vesnicích či menších městech je takových zařízení většina. Karty VISA/Maestro to bez problémů akceptovalo.
Velmi krásným přírodním útvarem je soutěska Viamala ( http://www.viamala.ch/de.cfm/erlebnisse ... 37445.html ), která byla také jedním z našich cílů. Pěkný výhled je i z volně přístupných míst, kdo se chce vidět více, musí za vstup na schodiště, které sestupuje do soutěsky, zaplatit 10 CHF. Tady nás přepadl slabší deštík V tom úmorném vedru příjemně osvěžil!
Nedaleko od soutěsky je dělostřelecká tvrz Crestawald ( http://www.festung-gr.ch ). Vybudovali ji kolem roku 1940, ale armáda ji využívala až do roku 1995 a o pět let později začala fungovat jako muzeum. Vstupné vybírali 10 CHF a je tam toho opravu hodně k vidění. Některé členy výpravy, výstupy do vysokých pater pevnosti pěkně zmohly
. Řekl bych, že to byla jedna z mála prohlídek nějakých interiérů, kdy vstupné tak nějak odpovídalo tomu, co se nabízelo k vidění... Po cestě jsme se pokochali pohledem na jezero Sufnersee, následně jsme na Passo delo Spluga překročili Italské hranice a pro tento den se Švýcarskem rozloučili.
Zanedlouho nás v horách přepadla bouřka doprovázená silným lijákem. Cesta dolů serpentinami po vodopádech vody nebyla nic příjemného. Naštěstí v údolí už bylo hezky a tak všechno rychle uschlo. Netrvalo však dlouho a naše těla začal smáčet pot. Ten jsme brzy smyli v Lago di Como. Poutače u silnice nás přivedli kempu, který ležel bezprostředně u pláže tohoto jezera. Přesněji u města Poncia, kemp se jmenoval Ideal GPS 46°08´08.06"N, 9°17´36.70"E, byl docela příjemný, útulný. Tedy až na sociální zařízení, kde byly turecké záchody (tj. pouze díra v zemi). V noci přišla další bouře a snad vichřice, měl jsem obavy, aby mi to nepotrhalo stan.
18.7., 150 km
Ráno už bylo všechno ve starých kolejích, krásně vymetená obloha a slunce pálilo. Odložili jsme bundy a jen v trikách se vydali na Monte Sighignola GPS N45°58'5.49"E8°59'31.69". Vede tam rozbitá silnice skrz hustý les. Nahoře je vyhlídka, která se nachází na italsko-švýcarské hranici, ve výšce 1320m. Odtud je možné pozorovat okolní pohoří, krásná jezera a Švýcarské město Melide, kam jsme měli naplánovanou prohlídku parku s miniaturami ( http://www.swissminiatur.ch ).
U areálu Swiss miniatur nastal problém se zaparkováním auta, Pavel musel snad půl hodiny hledat místo. Vstupné stálo 17 CHF/11,70 €. Miniatury zaujmou už na první pohled. Zobrazují více jak 120 zajímavých a významných švýcarských staveb. Mimo modelů budov se zde nachází 3560m dlouhá trať s 18 funkčními modely vlaků, lodí a lanovek...
Po prohlídce jsme si to namířili do města Locarno, tam navštívili kostel Madonna del Sasso, tyčící se vysoko nad městem. Z důvodů probíhající rekonstrukce interiérů byl vstup povolen jen na nádvoří.
Pak už se nám nikde jezdit nechtělo. Locarno leží u jezera Maggiore a my se chtěli vykoupat. Všechny kempy okolo byly narvané k prasknutí a nezbývalo, než se podívat po nějakém, který neležel u vody. V městečku Progero byl malý rodinný kemp, ten se nám moc líbil GPS 46°10'25.45"N, 8°56'19.761"E. Koupání bylo v bazénu do kterého neustále přitékala svodem z potoku studená voda a kromě nás vychladila i pivečka. To už nám nic nescházelo
Motocykly zn. Honda vyžadují častou údržbu
19.7., 200 km
Bellinzona je město je známé především díky trojici hradů, které jsou od roku 2000 na seznamu UNESCO. My jsme navštívili opevnění, nacházející se uprostřed města. V době naší ranní návštěvy tam nikdo nebyl a přístup byl volný i do strázních věží, odkud se nabízel dobrý výhled na město a okolí.
Nedaleko od města je také nádherná stavba, která už ale patří do moderní architektury. Přehrada Luzzone, dostavěná v roce 1963. Už z dálky nad údolím je vidět 225m vysoká hráz. Ve skalách kolem je proraženo několik tunelů, umožňujících dílo objet ze všech stran a dostat se i pod hráz.
Prohlídku přehrady jsme se v plánu odfajfkli jako splněnou a opět vzhůru do sedel, kochat se horami a užívat si nádherných silnic. Z sedel si se mi nejvíc líbil St. Gotthard. Jezero a okolní tam skály vytvářejí fantastickou scenerii, tak trochu mi to tu připomínalo Norsko.
Je zde také vojenská pevnost Forte Ospizio, která byla postupně budována v letech 1894-1947. Neplánovaně jsme se do ní vydali na exkurzi (vstup 6 CHF). Prohlídka mě zklamala, nic moc k vidění nebylo, navíc starobylý ráz pevnosti necitelně narušovaly moderní prvky, jako třeba skleněné stěny či dveře.
Ze sedla jsme se vydali dolů, ve směru na město Airolo. Silnice byla stará, poskládaná ještě z kostek. Nejelo se na tom špatně, otázka jak by se to chovalo při dešti. U Airola je vojenská základna a zelení chlapci tu měli asi nějaké manévry. Nám se obvykle výstupy do sedel líbí, oni to museli absolvovat pěšky a zrovna se radostně netvářili
Už byl podvečer a nejvyšší čas najít kemp. Po delším hledání se to podařilo u vesnice Primadengo GPS 46°28'58.95"N, 8°48'0.99"E. Nacházel se trochu mimo civilizaci a vedla k němu jen lesní cesta. Působil opuštěně, jakoby se tam zastavil čas... Majitelkou byla stařenka, která by snad pamatovala císaře Franze Josefa. Vypadala docela milá... Neustále však slídila kolem našich stanů, načapal jsem ji při tom i v noci a pak brzy nad ránem. S Petou jsme si zapojili nabíječky baterek do napájecího stojanu, který náležel k našemu plácku. Jakmile to babka vyslídila, nemilosrdně požadovala tři franky. S jiným personálem, by to byl zcela jistě velmi příjemný kemp.
20.7., 370 km
První úterní zastávkou bylo Passo Novena. Díky krásnému počasí nebyl výhled na široké okolí ničím narušen. Vzduch měl příjemnou teplotu 13°C, ale stačilo sjet trochu níže a už se naše těla opět grilovala...
K Passo Simplon vede krásná široká silnice a dalo by se tam jet velmi svižně. Je to však hlavní tah do Itálie přecpaný kamiony a možnosti na předjíždění velmi omezené. Bylo poledne, vylezli jsme na skálu a rozbalili piknik. Byl z ní fantastický výhled na okolí! Nedaleko stál zajímavý památník věnovaný nějakým vojenským jednotkám.
Příští zastávkou měla být prohlídka pevnosti Fort Gondo. Ta byla toho času zavřená, tak jsme vyrazili k dalšímu bodu.
Tím byla přehrada Grande Dixence ( http://www.grande-dixence.ch/energie/hydraulic.html ), jejíž přehradní hráz je s výškou 285m nejvyšší v Evropě a pátou na světě. Od parkoviště se dá na hráz dojít pěšky nebo vás nahoru a zpět dopraví lanovka za 10 CHF.
Nahoře je hráz tak široká, že by tam snad mohla procházet dálnice. Pozadí nádrže tvoří pohoří s ledovci, společně s vodní plochou je to nádherná scenerie. Okolo vede i nějaká pěší stezka a pokračuje nahoru do tunelu. To jsme neprozkoumali...
Silnice od přehrady ve směru na Euseigne vede k pyramidám, které jsou sopečného původu N 46°10′23.239” E 7°25′1.452”. Je to velmi zvláštní dílo přírody, nic podobného jsem ještě neviděl.
Pak už přesun k jezeru Geneva a vyhledat kemp. Cedule u silnice nás přivedla do kempu Les Grangettes ( http://www.treyvaud.com/fr/camping/noville ) v Noville (nedaleko Lausanne). Na první pohled vypadal dobře, ale v době našeho přijezdu už na recepci nikdo nebyl. Peta zavolal správci a domluvil se s ním, že si místo najdeme sami a ráno to dořešíme. Najít volné místo byl docela problém, všude bylo plno. Nakonec se podařilo najít nepříliš neatraktivní plácek mezi karavany. Vůbec se mi tam nelíbilo a představa, že tu máme být dvě noci mě děsila. Naštěstí jsme se všichni shodli na tom, že zítra najdeme jiný. Koupání v jezeře nic moc, vody sotva po kolena jako třeba v Balatonu, jen byla čistější....
21.7., 160 km
Ráno rychle odsud! Stačilo popojet do Aigle, kde byl další kemp GPS 46°19'24.27"N, 6°57'43.99"E. Sice ne u vody, ale mnohem příjemnější a poloprázdný.
Dnes jsme měli namířeno do Francie do města Chamonix a odtud lanovkou na horu Aiguille du Midi (Polední vrchol). Hora je součástí Montblanckého masivu a sahá do výšky 3842 m. My k lanovce dorazili kolem 11h, což byla asi ta nejhorší doba. Byly tam mraky turistů, na lístky se u pokladen čekalo dobrou půlhodinku a na samotnou lanovku snad další 2 hodiny. Obousměrná cesta stála 41€ a každý dostal číslo, na kterou jízdu lanovky má nastoupit. A stejné to bylo i cestou dolů.
Lanovka nejede na vrchol přímo. Vytáhne vás na první stanici Aiguille Altitude (2317m) a tady se musí přestoupit na další lanovku, která už menší kabinky.
Ani po další jízdě však nedosáhnete nejvyššího vrcholu. Pak se musí ještě několik desítek metrů vyjet výtahem, který je zpoplatněn 3€.
Venku byl teplota 3°C. V prvních okamžicích to při přechodu z vedra bylo příjemné, ale při delším pobytu už začala být kosa. Čas odjezdu vám přesně stanoví, takže není možné odjet dřív. Nebylo sice úplně jasno, na počasí si však stěžovat nemůžeme. Byla dobrá docela viditelnost a jediné významné co mraky zahalovaly, byl Mont Blanc.
Při našem odjezdu dolů se počasí výrazně zhoršilo, dokonce začalo sněžit. Ti co dorazili po nás, už viděli jen mlhu.
Díky dlouhým čekacím dobám na lanovku tento výlet zabral prakticky celý den a na další cíle už nebyl čas.
Takže pokud se tam vydáte, doporučuji ráno co nejdříve!
22.7., 150 km
Večer se v kopcích blýskalo a v dálce byly vidět šňůry deště, ale ráno bylo naštěstí hezky!
První zastávka v Gruyéres ( http://www.la-gruyere.ch/ ), kde je středověký hrad s pohádkovým podhradím. Starobylé prostředí zde asi nejvíc narušují prodejci suvenýrů, kteří mají zboží vyskládané před obchody. Hrad jsme si jen obešli z venku. Jinak o tomto místu prý frankofonní Švýcaři tvrdí, že je nejšvýcarštějším Švýcarskem...
Je zde také sýrárna Gruyére ( http://www.lamaisondugruyere.ch ), kde se provádí i exkurze. Tu jsme samozřejmě nevynechali, za vstup chtěli 7 CHF. Bohužel prohlídka nebyla příliš poučná. Na začátku chodba s obrázky krav, necek... a pak výhled do místnosti na poloautomatickou linku. Nic víc, bylo to opravdu ubohé! Toto zřejmě nebyla ta hlavní továrna, jen nějaký malý provoz pro turisty. V budově byla i podniková, prodejna sýrů. Tam to bylo zajímavější
Švýcarsko není známé jen výbornými sýry, ale i čokoládou. Prohlídku čokoládovny Callier /Nestlé/ ( http://www.cailler.ch ) v Broc jsem chtěl po zkušenosti se sýrárnou raději vynechat. Ale ta obrovská budova továrny ve mně vzbudila naději, že by tam mohlo být k vidění něco víc. Bohužel, ani v toto případě tomu tak nebylo... Vstupné 10 CHF. První vás seznámí s historií výroby čokolády, od objevu kakaa. Procházíte místnosti, které simulují prales, podpalubí lodě, či zámecké pokoje. To vše je doprovázeno různými zvukovými a světelnými efekty... Pak se dostanete k automatické lince, kde je něco málo z výroby vidět. Na konci máte možnost ochutnat, co že to zařízení vyrobilo za dobrotu. Čokoláda to byla opravdu velmi chutná!
Ale nakonec to nejlepší. Místnost se všemi vzorky čokoládek z jejich produkce a každý mohl sníst co zvládl. Nevěděli jsme kterou ochutnávat dřív a po opuštění továrny už nikdo nechtěl čokoládu ani vidět
. Prohlídka byla nic moc, ale tímto si to u nás trochu vyžehlili Začalo pršet, ale v ten okamžik ještě nikdo z nás netušil, že se počasí už nezlepší a zbytek cesty si užijeme deště, až domů!
Ubytovali jsme se u Krattigen, v kempu Stuhlegg GPS 46°39'28.45"N, 7°43'5.29"E ( http://www.camping-stuhlegg.ch ). Ceny tam měli trochu vyšší, ale líbil se nám. Jen škoda, že pršelo a nepříjemně se ochladilo. Námi oblíbené společné vaření si musel každý individuálně odbýt ve stanu. Naštěstí tam byl altánek, tak dalo se večer posedět u pivka.
23.7., 270 km
Ráno déšť na chvíli ustál a dal nám šanci zabalit věci, ale i naději, že se počasí zlepšilo. Po odjezdu však začal vytrvalý liják, který nás doprovázel téměř celou cestou. V kopcích do toho ještě mlha, dalo se jet jen pomalu.
Z plánovaných cílů jsme se omezili na krátkou prohlídku mostu Kapellbrücke, který je symbolem města Luzern. Je to nejstarší dřevěný most na světě. Spojuje 43 m vysokou vodní věž a osmibokou věž, která sloužila jako vězení.
Při výjezdu z Luzern jsme míjeli moderní muzejní a zábavní komplex, kde byly zastoupeny všechny druhy dopravy GPS 47° 3'11.67"N,8°20'11.61"E
Vstupné 37 CHF nás však od prohlídky odradilo.
Pak už bylo v plánu dojet někam do kempu, zhruba k Bodensee. Některé kempy hosty ani nepřijímaly, protože tam byla díky dešti vysoká hladina vody. U města Arbon na břehu jezera jsme jeden použitelný našli. Kemp Buchhorn GPS 47°31'27.76"N, 9°25'14.13"E ( http://www.arbon.ch/index.php?show=103 ), na první pohled vypadl fajn, ale na recepci moc přátelští nebyli. A nejhorší, že motorky nemohly být u stanů, ale jen na několik set metrů vzdáleném parkovišti. Už jsme byli dost prochladlí a nechtělo se nám hledat další kemp, tak jsme přistoupili na jejích podmínky...
24.7., 750 km
Po ránu zase okamžiky bez deště, snad už dá po cestě pokoj… Nedal, stačilo ujet pár kilometrů a už nám zase dělal společnost. Tentokrát příštích 750 km, které nám zbývaly domů. To už ani ty nemoky nezavládly a domů jsme dorazili promočení. Kromě tankování žádné zastávky, nebyla ani nálada někde zastavovat. Až na několik kolon to po dálnici docela odsýpalo. Nejvíc nepříjemné byly úseky s hustým deštěm, kde byla omezená viditelnost.
Celkově jsme urazili něco přes 3000 km.
Během cesty Petovi vysadil startér, musel jej rozebrat a vyčistit (komutátor), jinak žádné problémy s motorkami nebyly. Toto byla první dovolená, kdy nás doprovázelo auto. Mělo to výhodu, že do něj bylo možno naložit jídlo a větší zavazadla. Na druhé straně jsme na něj museli často čekat a také byly někdy problémy s parkováním. Jinak Švýcarsko je krásné, ale nezanechalo ve mně takové dojmy jako třeba sousední Francie.
Čokoládovnu s ochutnávkou bych si taky nechal líbit:-)
