Členové výpravy, již sehraná parta - Peta – XJ 900, OTIS – XJ 600, Habera – Africa 750, +Lumeberjack – SV 1000S (Čech žijící ve Švédsku.)
Trasa...
Středa 2.7., 300 km - Ratíškovice – Břeclav – Praha
Čtvrtek 3.7., 840 km -Praha - Uge (Dánsko)
Ve středu odpoledne jsme vyjeli směr Praha, tam přespali a ve čtvrtek ráno vyrazili na cestu. V plánu bylo dorazit až do Dánska, což se nám podařilo kolem 18. h. Nepříliš příjemná cesta Německem docela rychle utekla a během ní nás několikrát příjemně zchladily přeháňky.
Zastávky v Německu...
V Dánsku byla první zastávka u benzínky, ale nepodařilo se natankovat u stojanů na platební karty (přestože tam bylo podpora Visa karet, automat ji nedokázal ověřit). U stanice s obsluhou bez problémů. Pak hledání kempu, v tom prvním, co se nacházel poblíž moře nás nechtěli přijmout, protože prý nemáme kempové karty. Připadalo mi to docela hloupé, protože kemp byl téměř prázdný. Stačilo popojet kousek dál do vnitrozemí, kde byl velmi útulný kemp ( http://www.uge-lystfiskeri.dk / 290DK ), bez potřeby kempových karet. Paní na recepci říkala, že mluví jen německy a dánsky, ale jakmile zjistila naši národnost, najedou už anglicky komunikovala.
V Dánsku...
Pátek 4.7., 350 km – Uge - Kristiansand (Norsko)
V tomto dni nás čekal průjezd Dánskem do přístavu Hanstholm a následně plavba trajektem do Norska v 16.30h. Větší část cesty bylo možno projet po dálnici. Dánsko je rovinatá země a nic mě tam zvlášť nezaujalo. Do přístavu jsme dorazily asi s 3 hodinovým náskokem a volný čas využili k návštěvě zdejší pevnosti a přístavu. Trochu nás znepokojovalo, když trajekt před deklarovanou dobou příjezdu stále nebyl v blízkosti pobřeží. Daleko na obzoru bylo nějaké plavidlo, že by to byl on? Vzhledem k velké vzdálenosti to vypadalo, že dorazí minimálně za hodinu. Omyl! Bleskově se přiblížil k pobřeží a za několik minut již kotvil v přístavu. Byl to katamarán, jehož rychlost plavby je přes 60 km/h.
Cesta na sever Dánska do přístavu...
Přístav Hanstholm, vojenská pevnost...
Útroby trajektu plné aut se rychle vyprázdnily a jako první dovnitř vjížděly motorky. Na vyhrazených místech si každý sám musel stroj zafixovat popruhy proti pohybu. Všechna auta nestihla včas najet, trajekt opustil přístav se zpožděním. Jak jsem již uvedl výše, nejednalo se o loď klasické konstrukce, její akcelerace a rychlost plavby byla z pohledu pasažéra velkým zážitkem. Uvnitř, v prostoru pro pasažéry bylo nepříjemné horko, většinu cesty jsem trávil v zadní části, kde bylo možno být venku. Slunečné počasí, krásný výhled na moře..., jediné co tuto pohodovou atmosféru znepříjemňovalo, byl pach z kouře od přítomných nikotinových narkomanů.Uvnitř lodi byl samoobslužný bufet a obchod (bezcelní zóna), kde prodávali tabákové výrobky, alkohol a čokoládu. My využili akční nabídky a koupili balení 25 plechovek Dánského piva za 99 Nok. Na místní poměry to byla výhodná koupě, pivo sice žádný zázrak, ale když je žízeň…
Nalodění, cesta trajektem...
V norském přístavu Kristiansand na nás čekal Lumberajck, který přijel ze Švédska. Kvůli problémům s mobilem se nám ho hned nepodařilo najít. Proto naše skupinka prostor přístavu opustila dávno po odjezdu ostatních vozidel a brána u celnice byla již uzavřena. Toto chování nejspíš vzbudilo u pracovníka celnice podezření a jen tak nás nepustil. Po shlédnutí nálepky „CZ“ ho hned začalo zajímat, co máme v plánu. Požadoval, abych ukázal na mapě, kam jedeme. Když viděl naši rezervaci na zpáteční trajekt, konečně nás pustil. Lumberjack měl již předem vyhlídnutý kemp ( http://www.roligheden.no/camping ) a zrovna nás tam doprovodil (cena za 4 osoby/ motorky, 3 stany - 400 NOK, 10 NOK/os za sprchu). Bylo to hezké, ale nepříliš ideální místo pro spánek, protože zde bylo velmi čilé a hlučné ptactvo. Celou noc je zajímaly naše konzervy a plechovky od piva, co zůstaly venku po večeři.
Příjezd do Norska...
Kemp v Kristiansand...
Sobota 5.7., 310 km - Kristiansand - Preikestolen
Ještě před opouštěním Kristiansandu nás lákala prohlídka alespoň části vojenské pevnosti z II.sv. války „Movik Fort“ ( http://www.nasjonalefestningsverk.no/movik/ ). Byla zachovalá a očividně udržovaná. Bohužel kompletní tam zůstal jen jeden kanón. Z vyvýšeného místa pevnosti byl dokonalý výhled a Němci tehdy museli mít město i pobřeží jako na dlani.
Pevnost Movik Fort...
Po exkurzi jsme se vydali směr sever, kolem pobřeží - po silnici 44. Peta neplánoval po cestě zastávky u konkrétních cílů, to nebylo ani nutné, protože už samotné projíždění touto fascinující krajinou bylo zážitkem, který nedokáži vyjádřit slovy. Snad jedinou plánovanou, byla krátká prohlídka bývalé dřevorubecké osady ze 17. století. Cesta neprobíhala jen po silnici, protože přes některé fjordy (fjord= hluboký zářez moře do pevniny) nejsou mosty. Jejich funkci suplují malé trajekty, které jezdí kyvadlově. Doba jízdy je obvykle 10 min. a za motorku se platí 30-50 NOK. Cílem dne bylo dojet někde ke Stavangeru. Kemp ( http://www.preikestolencamping.com / 400 NOK)
Okolí silnice č. 44...
Cesta trajektem přes fjord...
Kemp Preikestolen...
Neděle 6.7., 215 km - Preikestolen Camp - Odda
Jen 4 km od kempu bylo parkoviště, odkud se dalo pokračovat pouze pěšky po stezce, k turisty velmi vyhledávanému místu - Priekestolen „Kazatelna“( http://www.preikestolhytta.no/ ). Parkovné za motorku činilo 30 NOK, parkovací automat akceptoval i platební karty. Podle turistického průvodce cesta na Kazatelnu trvá 2 hodiny. My to zvládli rychlejším tempem za polovinu této doby. Každopádně cesta je docela náročná, kamenitá a na mnoha místech není nijak přizpůsobená pro chůzi. Určitě to stojí za vynaložené úsilí, celou stezku doprovází pohádková krajina, plná nádherných skalních útvarů, jezírek a flóry. Bohužel se najdou turisté, kteří v tuto panenskou přírodu hyzdí odpadky!
Z Kazatelny, což je mohutný skalní masiv, vystupující do výše 604 m z fjordu Lysefjord, je překrásný výhled široko daleko. Na okraji nejsou žádné zábrany a mě stačil jen jeden pohled dolů. Naopak Petovi to nestačilo, vyšplhal na skálu vedle, kam se vydají asi jen ti nejodvážnější. Lumberjack zase blbnul na okraji skály - to zachycuje fotografie níže, nebudu komentovat… Vyplatilo se vyrazit hned z rána, pohybovalo se tam minimum lidí a až při našem odchodu začaly přicházet houfy turistů. Při cestě zpět byla přístupová cesta na mnoha místech turisty zacpaná.
Bylo poledne, po návratu do kempu následovala hodinová pauza. Já využil možnost přístupu na internet, který byl již v ceně kempu, pro odeslání fotografií domů.
Cesta na Kazatelnu...
Do města Odda, kam jsme předpokládali dojet, zbývalo 200 km. Cesta stále pokračovala severním směrem, tím se i měnil ráz počasí. Bylo citelně chladněji, což jsem uvítal - v oblečení na motorku bylo mnohem příjemněji. Na vrcholcích hor byl už vidět sníh a silnici občas lemovaly kusy tajících ledovců. Přímo u silnice do Oddy je fantastický vodopád Latefossen, kde mám to nedalo na chvíli zastavit. Do kempu ( http://www.oppleve.no/odda_camping.htm / 370 NOK ) jsme přijeli tak, tak...! Hned po postavení stanů začal intenzivní liják (naštěstí jediný významný během pobytu), který skončil až nad ránem.
Okolí silnice do Oddy...
Vodopád Latefossen, kemp v Odda...
Pondělí 7.7., 310 km - Odda - Fortun
Ráno jsme se vydali na nákup snídaně. Bohužel to bylo na zdejší poměry příliš brzo, všude se obchody otevíraly od 9h. Já potřeboval hlavně chleba. Prodávají tady mnoho druhů, obvykle zabalené v papírovém sáčku. Za dovolenou jsem ochutnal asi 3 druhy a všechny byly vynikající (ceny se pohybovaly asi od 18-24 NOK). Posnídali jsme přímo v přístavišti u fjordu, kde kotvila replika historické plachetnice a byl pěkný výhled na okolí.
Snídaně u fjordu...
Kousek odtud ve vesnici Tyssedal bylo muzeum – strojovna staré vodní elektrárny ( http://www.nvim.no/ ). Vstupné 35 NOK/os i s průvodkyní. Ta nám při exkurzi přednášela anglicky a Lumberjack dělal tlumočníka.
Muzeum hydroelektrárny...
Pokračovali jsme stále severně a během cesty zdolali první horské sedlo. Například ve srovnání s Alpami jsou tady hory relativně nízké, to však neznamená, že jsou milovníci kopců a serpentin o něco ošizeni. Zdejší horské silničky nejsou tak „vyhlášené“ a proto na nich není velká frekvence návštěvníků. Snad trochu ten příjemný požitek kalí místy nekvalitní povrch silnic. Zejména v nižších polohách, nejsou to však díry, nýbrž jakési „boule“. I přes to vše to tady má své kouzlo - vyjíždíte od moře a během několika minut stojíte na nejvyšším místě dané oblasti, kde je silný ledový vítr a sníh.
Některé úseky horských cest jsou placené (asi 25 NOK/moto). My platili za celou dobu jen na dvou. Den jsme zakončili v kempu ( http://www.skjolden.com/vassbakken / 290 NOK ) u Fortun, byl to velmi příjemný kemp, hned vedle vodopádu.
Cesta směr sever...
První horské sedlo...
Kemp u Fortun...
Úterý 8.7., 295 km - Fortun - Andalsnes
Většinu z tohoto dne jsme se pohybovali po silnicích v horách. Počasí bylo dokonalé a tak před námi nic z této nádherné krajiny nezůstalo zahaleno.
Cesta horami...
Cesta na vyhlídkový kopec Dalsnibba ve výšce 1500m byla zpoplatněna a její stav musel být pro většinu projíždějících nepříjemným překvapením. Celá posypána protiskluzovým materiálem, který se používá při sněhových srážkách. V ostrých serpentinách to bylo, zejména pro motorkáře, velmi nepříjemné. Za to vše čekala odměna na vrcholu, kde se nabízel fantastický pohled na okolní štíty, svahy protkané serpentinami a Geirangerfjord (http://www.geiranger.no/ ).
Tento fjord, ke kterému jsem zanedlouho sjeli, je považován za jeden z nejkrásnějších. Nabízí fantastickou scenérii fjordu, vrcholků hor a vodopádů. V přístavu u vesnice Geiranger kotvily kromě malých člunů i velké lodě. Turistickou atrakcí je projížďka lodí uvnitř fjordu, při které má být údajně jedinečný pohled na vodopády padající z okolní skal. Určitě tomu tak bude, my se kochali jen výhledem z přístaviště. Kolem zdejších restauraci a obchůdků byl velmi čilý turistický ruch. Já nakoupil nějaká trika, což bývají mé obvyklé suvenýry z cest. Zajímavé měli pouze s obecnou Norskou tématikou. Původně jsem myslel, že budu mít i nějaké s tématem konkrétního, turisticky vyhledávaného místa. Bohužel prodejci toto nabízeli jen ve velmi nekvalitním zpracování.
Vyhlídkový kopec Dalsnibba, Geirangerfjord...
Od fjordu opět do výšin, na další vyhlášené místo - Trollstiegen „Trolí stezka“. Habera se od rána u každé klikaté silnice dotazoval, zda už je to ta Trolí a konečně se dočkal! Je to krásná klikatá silnice, kde je jedenáct serpentin, stoupajících ve skalním masívu od hladiny moře do výšky 800 m. Údajně byla otevřena roku 1936 a sloužila jako obchodní stezka. Já jsem si na ní bohužel jízdu nevychutnal, protože přede mnou bylo zrovna několik autobusů. Úseky jsou tam nepřehledné a předjíždění takto širokých vozidel je náročné. Ještě nad stezkou je přístupná skála, kde je na celou stezku a okolní skály s vodopády pěkný výhled.
Po trolí stezce byla ještě Trollveggen „Trolí stěna“. Údajně je to nejvyšší kolmá skalní stěna Evropy, dosahuje výšky asi 1 km. Nedaleko odtud se nabízel pěkný kemp u města Andalsnes ( http://www.mjelvacamping.no / 370 NOK ). Vedle nás stanoval motorkář s Dánska s Hondou 500 CBX a nějakou dobu s námi poseděl u večeře. Říká se „chlastá jak Dán…“. Toto se nepotvrdilo, jak Habera vytáhnul láhev s pálenkou, zalezl Dán do stanu.
Trolí stezka...
Trolí stěna, kemp...
Středa 9.7., 290 km - Andalsnes - Melbybraten
Teď už se směr naší cesty začal ubírat opačným, tedy jižním směrem. Původní plán, dojet až do Trondheimu, jsme museli z časových důvodů přehodnotit. Ne, že by nebylo možné tam dojet, ale pak by nám na necelé dva dny zbývalo 1000 km do přístavu Kristiansand a to z velké části po pomalých horských silnicích.
Ve vnitrozemí byla také nádherná krajina, ale už jiná, než kolem fjordů. Tady v horách nebyly tak bohaté skalní masivy, cesty už neměly tak prudké stoupání a celkově byly méně klikaté. Přes horské sedlo Valdresflya – 1389m, vedla dlouhá, téměř rovná silnice. Na jednom parkovišti byl i živý sob. Nejspíš ochočený, přivázaný na provazu, zřejmě pařil zdejšímu prodejci cetek. Během celé dovolené nám žádný los ani sob cestu nezkřížil.
Měl to být „odpočinkový“ den, v kempu u Melbybraten jsme zakotvili už v 17h. V této oblasti byly ceny nižší, než u fjordů a bylo výhodné jít přenocovat do chatky ( 350 NOK ). Oproti stanům byl rozdíl v ceně jen o několik desítek korun. V chatce byla také lednička, kávovar a elektrický vařič s nádobím. Kromě kávovaru se vše hodilo a večer jsme konečně po dlouhé době poseděli při vychlazeném pivě.
Nákup jidla, kostelík a zase hory...
Horské sedlo Valdresflya, první a poslední sob...
Kemp u Melbybraten...
Čtvrtek 10.7., 275 km - Melbybraten - Heddal
Poslední den ve společnosti Lumberjacka. Po cestě na jih už žádné hory, spíše jen kopce a teplota venku pomalu narůstala. Dnes jsme zastavili jen u jedné památky a to starého, dřevěného kostelíku v Heddal. Pocházel z roku 1250 a celý, včetně tašek byl postavený ze dřeva (asi borovice). I za ta století dřevo intenzivně voní a na střeše jsou místy „krápníky“ vytékající smoly. Údajně je to největší kostel tohoto typu.. Vstupné činilo 50 NOK, k dispozici byli průvodci v tištěné podobě, dokonce i češtině!
Bylo ještě docela brzo, ale my už měli denní plán splněný. Ve městě byl kemp, hned vedle letiště. Opět padla volba na chatku, protože cenově vycházela jako tři stany. U chatrče byl gril, Lumberjack zajel koupit uhlí, nějakou flákotu… Pivo bylo vychlazené a párty mohla začít. Peta si celou dobu poctivě šetřil, z rodné vlasti dovezenou plechovičku Plzně, bohužel mu v kufru vytekla do oblečení. V chatce ždímačka nebyla, nepodařilo se zachránit ani kapku zlatavého moku…
Kostelík v Heddal...
Kemp v Heddal...
Pátek 11.7., 280 km - Heddal - Hanstholm (Dánsko)
V noci jsem slyšel klepotání dešťových kapek na chatku, ale ráno už bylo po dešti. Lumberjack už pokračoval jiným směrem a v době, kde jsme odjížděli se ještě válel v pelechu. Před námi asi 280 km do přístavu Kristiansand, cesta je na mnoha úsecích s nekvalitním povrchem, takže nic moc požitek z jízdy. Zpestřením byla zastávka v Ulefoss a Vrangfoss, kudy prochází telemarský plavební kanál. Je to kaskádovitá soustava plavebních komor, mezi nimiž jsou dřevěná vrata. Ty se otevírají ručně a nebude to asi nic fyzicky náročného, protože v době naší prohlídky to dělaly nějaké slečny (zřejmě studentky-brigádnice). Počasí se s přibližováním na jih neustále zhoršovalo. Něco po poledni jsme poobědvali a vzápětí nás přepadl déšť, který nedal pokoj dalších 80 km. Nebyl to žádný silný liják, já to zvládl i bez nemoků. V přístavu byly naštěstí mraky protrhané a vše mokré mělo šanci uschnout, ještě před naloděním.
Trajekt vyplouval až v 19.30h, čekání jsme využili na prohlídku přístaviště a nepříliš zajímavého města. Bylo náročné zde nalézt obchod s upomínkovými předměty, kde bychom mohli utratit poslední norské koruny. Po dlouhém procházení ulicemi se konečně podařilo jeden najít. Nalodění proběhlo hladce, horší to bylo s odjezdem samotného plavidla. Hlášení od kapitána, které velmi často slýchávám při cestách vlakem do práce, mě zkazilo náladu. Kvůli technickým problémům bylo vyplutí trajektu zpožděno o 80 minut. Už tak jsme měli do Dánska přijet pozdě a k tomu ještě toto…
V Dánsku byla téměř tma. Tábor jsme rozbili několik kilometrů od pobřeží, v lesíku nedaleko hlavní silnice. Toto místo si Peta vytipoval jíž při cestě tam a zaznamenal do GPS.
Ulefoss...
Vrangfoss...
Poslední zastávka na oběd, město Kristiansand...
Sobota 12.7., 1050 km - Hanstholm (Dánsko) - Prunéřov (ČR)
Spalo se docela dobře, ráno jsme se něco po páté hodině sbalili a vypadli, protože později by si nás tam mohl někdo všimnut. Po cestě k domovu už nic zajímavého nebylo, jen zdlouhavá cesta po dálnicích. Kromě slabších přeháněk bylo počasí docela slušné, nepříjemný byl silný vítr, který nás celou cestu doprovázel. Až na jednu dopravní zácpu u Hamburgu cesta utíkala docela rychle. Na neděli bylo domluvené, že se při cestě zpět zastavíme u Bolka v Kadani, kde měl Habera „objednaný“ guláš s knedlemi. Zdlouhavé už to začalo být asi 100 km před hranicemi, kde skončila dálnice a byly jen okresky. Krátce po 20h nás uvítala cedule Česká republika, opodál nevábná vietnamská tržnice a děvky postávající u silnice. Všude mokro, asi se tudy něco před námi přehnalo. GPS našla nejbližší kemp 20 km a jako nejkratší trasu, hroznou lesní cestou. Nevěřil jsem, že někde na konci najdeme kemp. Naštěstí ano, byl to kemp v Preunéřově. Měli volnou chatku, místní restaurace s točenou Plzní ještě fungovala a toho jsme samozřejmě využili. Ale únava nás odtud rychle zahnala do pelechů.
Neděle 13.7., 390 km – Prunéřov – Břeclav – Ratíškovice
Ráno chladné a deštivé, nemoky přišly vhod. K Bolkovi to bylo jen pár minut jízdy, ten nás už čekal u baráku s Matějem. U jídla jsme pak diskutovali nejen o zážitcích z dovolené. Nechyběla „degustace“ guláše a hlavně knedlí, kdy předseda komise Habera, stejně jako ostatní členové udělili tu nejlepší známku. A tímto slavnostním obědem, byla naše dovolená oficiálně zakončena.
Déšť nás doprovázel až do Prahy. Potom se postupně vyjasňovalo a v naší domovině už čekaly tropy. Přiznám se, že během pobytu v Norsku jsem se zmlsal na pohodový provoz zdejších silnic. Žádná agresivní jízda, nebezpečné předjíždění či nervózní troubení…, návrat do starých kolejí mě nějakou dobu trval.
Za 10 dní celkem najeto 4900 km a během cesty jsme na motorkách nemuseli řešit žádné technické problémy. Přesné náklady na dovolenou nemám vyčíslené, nepřesáhly však částku 20 tis. Kč.
Jen pro doplnění - rezervaci na trajekt jsme v předstihu koupili přes internet na webu společnosti http://www.fjordline.no (v té době http://www.masterferries.com) ,on-line platba Visa kartou. Vygenerované potvrzení o rezervaci se vytiskne a předloží při vjezdu k trajektu. Pro případ ztráty tohoto dokladu doporučuji poznamenat číslo rezervace (je u čárového kódu). Doba jízdy trajektu této společnosti je oproti jiným poloviční, tj. 2 hod.
OTIS
