Možná narychlo, možná se zádrhelem v komunikaci nebo zlomyslností, ale přeci jen se dalo dohromady několik lidiček z oblasti středních Čech, kteří se dohodli na asi jedné z prvních vyjížděk letošní zimy nebo jara. Asi se to podle počasí nebo kalendáře nepozná. Po velmi krátkém kontaktu bylo dohodnuto místo a čas. I když jsem byl iniciátorem srazu na oběd, jako jediný jsem přijel pozdě, ale vězte, že za méně než 47 minut jsem to z domova nestihl.
Místo bylo dohodnuto v krásném městě Poděbrady v hotelu Bílá Růže. Většina jela z Prahy, někdo byl místní a někdo z Krkonoš. Po příjezdu do Poděbrad jsem zaznamenal v tomto krásném počasí obrovskou aktivitu všech lidí. Náměstí plné jak motorkářů, tak cyklistů i pěších. Nutno dodat, že bylo skutečně krásně.
Díky navigaci jsem zajel přímo na domluvené místo a možná to byla jen otázka rychlosti, jak by se dalo pokračovat, ale řekněte sami, jeli byste?
Proto jsem zastavil a uvítal jsem, že kluci ještě vydrželi u dobrého jídla, odjezd už byl promeškán. Proto jsem zařadil svou moto do řady. Prohlédl jsem pěknou sestavu, i krásku jsem zaregistroval, ale také jsem zašel do místa stravování a setkání. Naštěstí v hotelu byly jen dvě restaurace a jedna formanka, kde jsem nakonec napotřetí objevil sestavu několika hochů s přilbami, což jsem považoval za znamení toho, že sme se sešli. Uvítali sme se a díky jídlu i někteří s plnou pusou, jen mě kručelo v břiše, ale spravila to sklenice, mimochodem hrozně ledové vody.
Po zaplacení sme se přesunuli ven, kde sme se trochu seznámili a zcela demokraticky si někdo, nechci Raamone žalovat, všiml, že mám navigaci zapojenou,takže jsem byl zcela dobrovolně určen za velitele. Chtěl jsem namítnout, že nejsilnější motorka má jet poslední, ale díky tomu, že už si brali všichni přilby, neprotestoval jsem a jen jsem se dotázal jak mám jet, padesát, sto, bez omezení nebo podle pravidel. Chlapci odpověděli asi tak normálně. Dobrá, vyjeli sme.
Díky mnoha lidem všude sme vyjeli z Poděbrad v klidu a rozvážně. Nutno říci, že i v počtu osmi lidí a motorek sme vcelku zaujali, i semtam děcko mávlo a některým z nováčků v pelotonu potom, jak říkali, stoupl adrenalin v krvi ze zvuku motorů. Díky navigaci sme zdárně vykličkovali z města správným směrem a při výjezdu z Poděbrad, kam až oko dohlédne se táhla nádherná rovná rovinka, tak jsem si říkal, že sme se dohodli jet "normálně". Zařadil jsem 5 a přidal plyn. Když se ručička ustálila na 160, tak jsem zjistil, že v zrcátkách nevidím už ani dálková světla. Brzda, pohoda a volná jízda mi po několika minutách přivezla zpět moji kolonu a bylo mi jasné, že "normálně to nepůjde". Další pokračování jízdy bylo již v klidu, občas přidat, projet a zase nabalit kolonu. Krása jízdy a okolí byla okořeněna i jednou velmi kuriozní věcičkou. Asi v polovině cesty krásný červený Ford Focus Sedan jakoby chtěl závodit jel před námi. Pražák. Přiznám se, že sem neměl v úmyslu jej předjíždět, ale on začal ujíždět a v jedné vesnici chytil tak krásně pravý roh chodníku, nadskočil do strany tak silně, že mu uletěla poklice. To byl důvod sáhnutí do brzd, protože ta potvůrka se rozeběhla a běžela po kraji, ale jen chvilku a pak náhle zpátky do silnice. Ten vtipálek z Citroenu šlápl na brzdu, asi o ni nechtěl přijít, a otevřely se zadní levé dveře, ve kterých se objevila šedivá hlava babičky. Situace, předemnou zabrzdilo auto a vybíhá z něj babička, ze strany mi jede pod motorku pěkně poklice a zezadu sedm letících motorkářů, kteří naštěstí všechno ubrzdili stejně jako já. Dobré, vydechli sme a jelo se dál.
Skutečně jen díky navigaci sme trefili na místo určení bez zaváhání, protože se přiznám, že v těch vesničkách a polích, kam sme všude odbočovali, bych určitě netrefil. Ale povedlo se. Hlavní místo srazu, bylo nalezeno.
Dorazili sme na místo určení Rabakov, nevelké, ale zajímavé muzeum značky JAWA. Všude zamčeno, jen na stromě cosi, ano jistě, to připomínalo motorku. Ale po chvilce vyšel majitel i pokladník v jedné osobě a otevřel nám vrata, abychom mohli vjet, jak se říká, až do kuchyně. Někteří, tedy jen já, už měli motorku na stojanu, ale nakonec sme zajeli na zahradu.
Všichni se odstrojili, vybalili, nikdo svačinu nenabídl, proto sme po chvilce oddychu zahájili vstup do muzea. Vstup lidových 50,-Kč, k tomu kamera nebo foťák 25,-Kč. Ale dobrý, sme tu. Když si stoupnete doprostřed muzea tak vidíte na jednu i druhou stranu toto. Ale řeknu Vám, že vměstnat na tak malém prostoru tolik exponátů, desítky a desítky, to zasluhuje skutečně obdiv.
Některé motocykly sme proháněli dávno předtím, než Yamaha vymyslela XJ, některé dávno jezdily než vůbec rodiče plánovali nás, a na všechno někteří z nás koukali s úžasem,za přísného dozoru jawa figurin, a u odchodu i zaregistrováním překrásných, kvalitně renovovaných, exponátů.
Přiznám se, že sme skutečně byli překvapeni počtem exponátů a jejich dobrým stavem. K tomuto sme zavedli velmi plodnou diskusi s majitelem, který byl po celou dobu k dispozici u exponátů a velmi ochotně nám sdělil některé ceny i původy a historie motorek. Velmi zajímavé.
Jakmile sme vyšli, čekalo nás ještě jedno místo muzea, protilehlá garáž, kde byly modernější novější stroje. Chvíli jsme prohlíželi, ale potom nás majitel, po důkladném rozboru 90ky, požádal, zda bychom se účastnili výstavby muzea pro budoucnost. To sme chtěli, ale ve skutečnosti se jednalo o to, že potřeboval pomoci s vyzvednutím jedné motorky na asi 150cm vysoký podstavec na vystavení modelu. Samozřejmě sme mu v tomto rádi pomohli a dneska se někteří z nás mohou honosit a chlubit tím, že se podíleli na výstavě exponátů v JAWA muzeu.
Po vtipném ukončení sme ještě nějakou dobu diskutovali na téma XJ, zkušenosti a plány, technické věci jak se co dělá, kolik co žere, jak se hodně jezdí. Nakonec sme si řekli, že to bylo moc fajn odpoledne a s ohledem na to, že každý to měl domů jiným směrem, dohodl se pomalý rozjezd s tím, že skupina směřující ku Praze se ještě někde staví na kafe u benzinky. Já jsem jel do Krkokonoš, tudíž na druhou stranu, ale také jsem ještě natáčel odjezd všech motorek od muzea ze zahrady.
Závěrem.
Rád bych poděkoval dobrému nápadu Raamona na uskutečnění vyjížďky a i samozřejmě k výběru lokality i hlavního cíle. Bylo to fajn strávené odpoledne, což je také samozřejmě díky krásnému počasí i ostatním klukům na moto XJ.
Fotografie jsem se snažil kompletovat z kamery, takže je to trošku semtam máznuté, tedy rychlá ruka.
Z celé vyjížďky je k dispozici celé video z celého muzea s komentáři, které jsem natočil, velikost je v DVD 2,36GB nebo na CD 440MB, pokud by měl někdo zájem o celek. Jinak samozřejmě jsem vše rozparceloval podle toho, jak je to zde popsáno a budu to postupně ukládat na internet a ihned budu dávat k dispozici sem odkazy na videa prohlédnout nebo stáhnout. Pokud by byl problém nebo dotaz, jsem zde k dispozici.
S přispěním všech a v dobré víře vytvořil Tridac.
Děkuji.