DEN 1. Směr Slovensko:
Odjezd byl naplánován na středu 4.7. hned po práci. V 15:30 jsme již na motorce a připraveni vyrazit směr východ. Předpověď nevěští nic dobrého, ale zatím neprší. Protože v horách dost pršelo, volím trasu přes Třinec a Mosty u Jablunkova. Přejíždíme hranici a cesta probíhá bez problémů až na ty zácpy na které jsme narazili v Žilině. Veškeré semafory mimo provoz a dopravu řídí policie. Tolik aut valících se na tatry jsem už dlouho neviděl. Za Strečnem je už vše ok a my spokojeně uháníme směr Poprad. V Liptovském Mikuláši nás dohání slibovaný déšť, ale protože to už máme jen kousek nic nám to nevadí. Za chvíli už zastavujeme bez většího hledání v Šuňavě, kde v penzionu " U starej mamy" http://www.ustarejmamy.wz.cz ( "u babičky" pozn. autora ) máme zajištěno ubytování. Všem motorkářům doporučuji !!!
DEN 2. Tatranským údolím na Liptov :
Když jsme se ráno probudili a podívali ven z okna, počasí vypadalo všelijak jen ne pěkně. Posnídali jsme a vyrazili směr tatranská magistrála. Projeli jsme Poprad, Kežmarok a mířili na Tatranskou kotlinu. Z silnice 67 jsme zahnuli na 537 tzv. "tatranskou magistrálu". Projeli jsme všechny turistická centra a sledovali kolik škody napáchala ta vichřice. Polomy byly zarostlé fialovým kvítím, takže byly dobře rozpoznatelné. Hlavním cílem bylo Štrbské pleso, kde jsme zaparkovali na centrálním parkovišti a šli smlouvat cenu. Naštěstí ti kluci, kteří to tam hlídali byli ochotní, nejen že nám udělali cenu, ale i uschovali věci do svojí kanceláře. Počasí se neustále měnilo, chvíli jasno, chvíli déšť. Vydali jsme se tedy s pláštěnkama na obchůzku plesa a nafotit pár fotek. Ze štrbského plesa jsme vyrazili směr Podbánské, Lip.Hrádok do Liptovského Mikuláše, kde doplnili zásoby jídla na večeři. Odtama bylo v plánu termální jezírko v Kalamenech a blízký lučanský vodopád. Voda v jezírku jako vždy nezklamala a perfektně jsem v teple přečkal bouřku, která se přihnala. Pavlína do vody nechtěla, takže se zabalila do pláštěnky. Spáteční cestu do penzionu jsme absolvovali již za sluníčka, ale po mokré cestě.
DEN 3. Dobytí dukelského průsmyku :
Na tento den byla již předpověď příznivější, avšak nikdo to asi neřekl sv.Petrovi. Ráno lilo jako z konve. Naštěstí kolem 10 déšť přestal a my vyrazili směr Dukla. Z Popradu jsme vyrazili po silnici č.77 přes Starou Lubovňu, nad kterou se tyčí pěkný hrad, na Bardějov, kde jsme měli v plánu zastavit na oběd. Náměstí v Bardějově je podobné tomu v Telči a je také zapsáno v kulturním dědictví UNESCO. Podél hranic z Bardějova je to přes Ondavskou vrchovinu coby kamenem dohodil do Svidníku. Ve svidníku najdeme hlavní památník sovětským vojákům a v jeho blízkosti přímo u sídliště vystavenou vojenskou techniku. Přes údolí smrti, na které upozorňuje památník čs. tankistů, kteří v těchto místech prolomili německou obranu míříme přímo na dukelský průsmyk. V samotném údolí je rozmístěno několik tanků T-34 které naznačují linii útoku. Cesta k památníku a vojenskému hřbitovu je pak lemována další vojenskou technikou. Památník a vojenský hřbitov se nachází přímo u hraničního přechodu s Polskem. Vše je pěkně udržováno a nikoho by tady nenapadlo odbrušovat staré státní znaky. Kolem památníku je i naučná stezka, ale protože nás už tlačí čas, vyrážíme zpět na Svidník a pak dál na Prešov. Cestou na Prešov jsem před obcí Šarišský Štiavnik narazili na krásné serpentíny, škoda, jen že tudy projíždělo zrovna dost kamionu. V Prešově dotankujeme a pádíme dál směr spiš, kde na nás po projetí tunelu o délce 6km už čeká spišský hrad. Protože je už dost pozdě, hrad je uzavřen, tak si aspoň ho nafotíme ze všech stran a jedeme přes Levoču zpět do Popradu. Jak bylo krásně na spiši o to hůř je nad tatrami, silný vítr a na vrcholcích dokonce sněží !!!
Den 4. Podél čierného Váhu až do slovenského ráje :
Jak už napovídá nadpis dne, bylo v plánu projet údolí Čierného Váhu a zajet se podívat do slovenského ráje. Cesta podél Čierného Váhu je velmi pěkná, moc doporučuji. Perfektní povrch, minimální provoz a krásná krajina. Ze Šuňavy jedeme na Liptovskou tepličku, Vikartovce a Spišské bystré, kde se napojujeme na silnici č.67 a přes Javorinu stoupáme a pak zase klesáme do slovenského ráje. Zastavujeme u dobšínské ledové jeskyně. Z parkoviště je to k jeskyni cca 20min chůze po naučné stezce. Samotná ledová jeskyně je největší v Evropě a proti své známé v rakouských Alpách má 3x více ledu. Prohlídka trvá zhruba 30minut a v jeskyni je teplota -2 stupně celsia. Trochu mě zarazila cena za focení která byla 300sk. Z jeskyně jsme se vydali projet zatáčky u Dobšiné tzv. "podkovu" a pak zpět k dobšínské přehradě a přes Dedinky a Mlýnky na Spišskou starou ves. Jestli jsem doteď chválil cesty, tak asi 10km úsek za Mlýnkami byl čistý tankodrom. Jsou tam krásné zatáčky ale povrch katastrofální, Naštěstí to bylo jen zhruba 10km a pak už zase nově opravená cesta, takže jsme si mohli zbytek zatáček vychutnat do sytosti. Pavlíně jsem slíbil za absolvování toho všeho jako odměnu návštěvu aquaparku. Vybrali jsme si po doporučení Aquacity v Popradě. Překvapil mě přístup hotelové ochranky, kteří mi sami nabídli parkování na VIP hotelovém parkovišti a úplně zadarmo, mít motorku pod neustálým dohledem 3 strážníků se vyplatí. Na spáteční cestě jsme stihli ještě pořídit pár fotek zapadajícího slunce na tatrami.
DEN 5. Odjezd domů :
Poslední den pobytu nás přivítala obloha bez mráčku a teplo, které dalo najevo, že nemoky můžou zůstat dneska hluboko v kufru. Rozloučili jsme se s panem domácím a vyrazili k domovu. Cesta ubíhala rychle, minimální provoz, prostě pohoda. Zastavovali jsme jen v Bytči v místní cukrárně na vyhlášenou zmrzlinu. Cedule zakaz stání někam zmizela, takže se dá opět parkovat přímo před cukrárnou.
POZNÁMKA : Za celý pobyt jsme ujeli 1300km a i když počasí zprvu nebylo ideální, moc se nám tam líbilo. Je pravda že ceny v tatrách jsou vyšší, ale vždy se dá nějak domluvit, zejména na parkovištích jsou už na motorkáře zvyklí a ochotně pohlídají věci, navíc cena na info tabuli nemusí být závazná a po dohodě se dá hodně srazit. Taky ceny benzínu se dost liší, u hypermarketů se dá tankovat i o několik korun levněji. Tímto bych chtěl poděkovat p.Kallovi za ochotu a perfektní ubytování.
