Diversion není retro verzí starých XJ nebo XS, ale nenáročný a příjemný středně těžký motocykl. Nová řada XJ Diversion odstartovala svou úspěšnou kariéru se zástupy spokojených majitelů, kteří chtěli solidní motocykl za slušnou pořizovací cenu a s nízkými náklady na provoz. Yamaha byla neobyčejně úspěšná, na což později odpověděla například Suzuki se svým Banditem. V roce 1994 představila Yamaha i XJ o objemu 900 ccm, kterým tak nahradila postarší model XJ 900 F.
Diversion(na americkém trhu Seca II) používá vzduchem chlazený dvou ventilový motor DOHC jako předchozí řada XJ, ale motor je skloněný o 35º vpřed kvůli snížení těžiště. Takto skloněný motor umožnil použití přímých sacích hrdel a „downdraft“(skloněné?) karburátory Mikuni, jaké jsou vidět i na FZR s motorem Genesis. Velmi výrazným znakem motoru jsou překřížené výfukové svody. Z druhého a třetího válce vedou svody do levé koncovky výfuku. Ze čtvrtého válce kříží svod trubky druhého a třetího válce, aby vyústil spolu s se svodem prvního válce do pravého tlumiče. Bez přidaného systému chlazení kapalinou a šestnácti nebo dvaceti ventilové hlavy je Diversion snem mechaniků. Jednoduchý na údržbu a s velmi lechce přístupnými součástmi.
V roce 1995 Yamaha reagovala na potřebu nahého motocyklu výrobou XJ 600 N. Proudnicová přední polokapotáž byla nahrazena pochromovanými budíky a kulatým světlem. Neobvyklým pro nahý motocykl bylo provedení laku ve žluté barvě včetně rámu. V letech 1996 a 1997 dostalo XJ novou polokapotáž a malý podsedlový plast vyplňující prostor mezí nádrží a zadním podsedlovým krytem. Mezi méně zřejmé změny patří i páčka sytiče umístěná na řídítkách nahrazující „knoflík“ u karburátorů. Evropské modely dostaly chladič oleje, elektrické čerpadlo paliva, snímač polohy škrtící klapky a výstražné blinkry. Byl také upraven systém ohřevu paliva. S rokem 1998 se dostává XJ dvou menších brzdových kotoučů nahrazující jeden větší u starších modelů.
[url=clanek.php?post=7104]Vše o technice XJ[/url]
